Varda

Varda Elentári, Paní hvězd, je fiktivní postava ve Středozemi^[1], fantasy světě stvořeném J. R. R. Tolkienem. Varda patří mezi božské bytosti nazývané Valar; přesněji mezi Valier, valarské královny. Je chotí Manweho a často bývá označována jako Elbereth (tak je nazývána ve Středozemi).

Její krása je příliš velká na to, aby mohla být popsána slovy. V její tváři se stále zračí Ilúvatarovo světlo, které je její mocí a symbolem. Při utváření světa dala vzniknout hvězdám; později ze stříbrné rosy z kádí Telperionu vytvořila nová a jasnější souhvězdí, z nichž je nejvýznamnější Valacirca, Srp Valar (Velký vůz). Protože první věc, kterou elfové po svém probuzení spatřili, byly hvězdy, ctí Vardu nade všechny Valar. Její jméno je oslavováno v elfských písních.

Varda sídlí ve Valinoru, spolu s Manwem přebývá v síních nad věčným sněhem na Oiolossë, nejvyšší věži Taniquetilu, který je nejvyšší horou světa. Sdílí svou moc s Manwem; když jsou spolu, pak Manwë „vidí dál než všechny jiné oči, mlhou a tmou a přes nekonečné míle moří“ a Varda „slyší jasněji než všechny jiné uši zvuk hlasů, jež volají od západu na východ, z kopců a z údolí a z temných míst, která Melkor vytvořil na Zemi“. Varda znala Melkora, padlého Valu, ještě před provozováním stvořitelské Hudby a odmítla ho. Melkor ji nenáviděl a obával se jí více než kohokoliv jiného.

Valar odpovídají v Tolkienově mytologii andělům či svatým, kteří jsou podřízeni Stvořiteli (Ilúvatarovi). Jelikož byl Tolkien katolík, je možné, že se při popisování Vardy, která je nejmilovanější a nejvíce ctěná ze všech Valar, inspiroval osobou Panny Marie.