Wang Jang-ming

Wang Jang-ming
Rodné jméno	Wang Šou-žen
Jiná jména	Wang Po-an, Wen-čcheng
Narození	31. října 1472[1] Jü-jao, Če-ťiang[1]
Úmrtí	9. ledna 1529[1] Nan-an, Ťiang-si
Země	říše Ming
Vzdělání	ťin-š’ (1499)
Rodiče	Wang Chua
Děti	Wang Čeng-i
Příbuzní	Wang Čcheng-sün[2] (vnuk)
Znám jako	filozof, spisovatel a státník
Hnutí	škola mysli
Ovlivněný	Lu Siang-šan
Vliv na	Čchien Te-chung, Wang Ťi, Wang Ken, Cou Šou-i, Luo Chung-sien a další
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Wang Jang-ming (čínsky pchin-jinem Wáng Yángmíng, znaky 王陽明; 31. října 1472, okres Jü-jao, provincie Če-ťiang – 9. ledna 1529, Nan-an, provincie Ťiang-si) byl státník a mimořádně vlivný filozof mingské Číny, jeden z předních představitelů neokonfuciánské školy sin-süe („škola mysli“, nebo „učení o srdci“), nejvýznamnější konfucián mezi Ču Sim ve 12. století a mysliteli 20. století.

Wang Jang-ming se vlastním jménem jmenoval Wang Šou-žen, Jang-ming je uctivá přezdívka daná mu jeho žáky. Pocházel z rodiny náležející k džentry od počátků mingského státu. Studoval konfuciánské, taoistické a buddhistické klasiky a vojenství. Roku 1499 složil palácové zkoušky, nejvyšší stupeň úřednických zkoušek. Poté pracoval na ministerstvu prací, ministerstvu trestů, vedl provinční zkoušky v provincii Šan-tung. Roku 1505 vystoupil na podporu úředníků potrestaných za protesty proti dominanci kliky eunuchů a úředníků kolem Liou Ťina, byl uvězněn a po propuštění vyslán do provincie Kuej-čou jako inspektor poštovní stanice. Po roce 1509 opět postupoval, jeho kariéra vyvrcholila obdržením titulu nankingského ministra vojenství, koncem života byl vrchním velitelem cung-tu v provinciích Kuang-si a Kuang-tung.

Ve filozofii navázal na učení o mysli sungského neokonfuciánce Lu Siang-šana; vymezoval se proti tehdejší ortodoxii následující učení Ču Siho. Svou filozofii postavil kolem pojmu sin (srdce/mysl). Roku 1503 zažil osvícení a uviděl jednotu mysli a principu li, přičemž mysl považoval za z podstaty dobrou, a obsahující princip. K rozvoji neokonfuciánství přispěl zejména ve třech oblastech: redefinicí pojmu ke-wu, „zkoumání věcí“, na „učinit úmysly správnými“, což plynulo z jeho zaměření na zpytování mysli namísto okolního světa při hledání podstaty všech věcí; za druhé doktrínou o jednotě poznání a jednání; za třetí doktrínou o rozšíření vrozeného poznání dobra na všechny věci světa.

Věhlas získal potlačením několika povstání (mezi jinými povstání knížete z Ning roku 1519) za použití jak vojenských, tak politických a sociálních opatření. Po smrti byl kritizován a jeho učení bylo zakázáno. Roku 1567 byl rehabilitován, roku 1584 byla tabulka s jeho jménem umístěna do Konfuciova chrámu.

K jeho předním žákům patřili Čchien Te-chung, Wang Ťi, Wang Ken, Cou Šou-i, Luo Chung-sien a další.