Our website is made possible by displaying online advertisements to our visitors.
Please consider supporting us by disabling your ad blocker.
Wehrmacht
| Wehrmacht | |
|---|---|
.svg) Rudá vlajka s černým severským křížem, černou svastikou uprostřed a černým železným křížem v levém horním rohu | |
| Země |  Německá říše |
| Existence | 1935–1945 |
| Vznik | 16. března 1935 |
| Zánik | 20. září 1945[1] |
| Velikost | 18 000 000 (celkem ve službě)[2] |
| Motto | Gott mit uns[3] |
| Velitelé | Adolf Hitler (první) Karl Dönitz (druhý a poslední) |
| Podřízené jednotky | Heer (armáda) Kriegsmarine (námořnictvo) Luftwaffe (letectvo) |
| Insignie | |
| Znak |  |
| Znak wehrmachtu tvořil rovnoramenný řecký kříž, tzv. Balkenkreuz, vycházející ze znaku Luftstreitkräfte | |
Wehrmacht[pozn. 1] (česky branná moc) byly v letech 1935–1945 ozbrojené síly nacistického Německa. Skládaly se ze tří hlavních složek: Heer – pozemní vojsko, Luftwaffe – letectvo, obnoveno i přes zákaz smlouvy z Versailles rozkazem Adolfa Hitlera 26. února 1935, Kriegsmarine – námořnictvo, nástupce Reichsmarine od 1. června 1935. Označení „wehrmacht“ nahradilo dříve používaný výraz Reichswehr a bylo projevem snah nacistického režimu o přezbrojení Německa ve větší míře než připouštěla Versailleská smlouva.[5]
Po nástupu nacistů k moci v roce 1933 bylo jedním z nejzřetelnějších a nejodvážnějších kroků Adolfa Hitlera založení wehrmachtu, moderní a schopné ozbrojené síly, která by splňovala dlouhodobé cíle nacistického režimu k znovuzískání ztracených území, dále získání nových a dominovat svým sousedům. To vyžadovalo opětovné zavedení branné povinnosti a obrovské investiční a obranné výdaje na zbrojní průmysl.
Wehrmacht tvořil srdce německé politicko-vojenské síly. Na počátku druhé světové války používal wehrmacht taktiku kombinovaných vojsk (blízká letecká podpora, tanky a pěchota), která byla známá jako Blitzkrieg (blesková válka) a měla v boji zničující účinek. Tažení ve Francii (1940), v Sovětském svazu (1941) a v severní Africe (1941/42) jsou historiky považovány za projevy smělosti.[6] Současně vzdálené zálohy vypjaly kapacitu wehrmachtu až k bodu zlomu a vyvrcholily jeho první velkou porážkou během bitvy u Moskvy (1941); koncem roku 1942 ztratilo Německo iniciativu na všech bojištích. Německé operační umění neprokázalo, že by odpovídalo válečným schopnostem spojenecké koalice, což jasně ukázalo slabiny wehrmachtu ve strategii, nauce a logistice.[7]
V úzké spolupráci s SS a Einsatzgruppen spáchaly německé ozbrojené síly řadu válečných zločinů (navzdory pozdějšímu popírání a prosazování mýtu o čistém wehrmachtu).[8] Většina válečných zločinů se odehrála na území Sovětského svazu, Polska, Jugoslávie, Řecka a Itálie v rámci vyhlazovací války proti Sovětskému svazu, holokaustu a nacistické bezpečnostní války.
Během druhé světové války sloužilo ve wehrmachtu asi 18 milionů vojáků. V době, kdy v Evropě v květnu 1945 válka skončila, ztratily německé síly (skládající se z armády, Kriegsmarine, Luftwaffe, Waffen-SS, Volkssturmu a zahraničních kolaborantských jednotek) přibližně 11 300 000 vojáků,[9] ze kterých byla asi polovina během války pohřešována nebo zabita. Pouze malá část vrchního vedení wehrmachtu byla souzena za válečné zločiny, a to navzdory důkazům, které naznačují, že jich spousta bylo zapojeno do nezákonných akcí.[10][11] Podle Iana Kershawa se většina ze tří milionů vojáků wehrmachtu, kteří se účastnili na napadení SSSR, podílela na páchání válečných zločinů.[12]
- ↑ Müller 2016, s. 1.
- ↑ Overmans 2004, s. 215.
- ↑ Armbrüster 2005, s. 64.
- ↑ Internetová jazyková příručka [online]. Praha: Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i, 2008–2024. Heslo wehrmacht.
- ↑ Taylor 1995, s. 90–119.
- ↑ Van Creveld 1982, s. 3.
- ↑ Müller 2016, s. 58–59.
- ↑ Hartmann 2013, s. 85–108.
- ↑ Fritz 2011, s. 470.
- ↑ Wette 2006, s. 195–250.
- ↑ USHMM n.d.
- ↑ Kershaw 1997, s. 150.
Chybná citace: Nalezena značka <ref> pro skupinu „pozn.“, ale neexistuje příslušná značka <references group="pozn."/>
Previous Page Next Page
