Anatole Mallet

Anatole Mallet
Anatole Mallet (1906)
Narození	23. května 1837 Carouge
Úmrtí	10. října 1919 (ve věku 82 let) Nice
Alma mater	École Centrale Paris
Povolání	inženýr a železniční inženýr
Ocenění	Fourneyronova cena (1878) důstojník Řádu čestné legie (1904) medaile Elliotta Cressona (1908)
Nábož. vyznání	křesťan
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jules T. Anatole Mallet (23. května 1837, Carouge – 10. října 1919, Paříž) byl švýcarský inženýr a svého času úspěšný konstruktér parních lokomotiv. Po něm pojmenovaný typ konstrukce členěného pojezdu byl i základem největších lokomotiv, které byly kdy postaveny.

Mallet vystudoval pařížskou „École Centrale des Arts et Manufactures“. Poté pracoval jako konstruktér přístavních zařízení, mimo jiné i pro Suezský kanál.

V roce 1867 se začal zabývat parním strojem a objevil myšlenku sdruženého parního stroje. Zkusil tento stroj uplatnit na parní lokomotivě a na toto uplatnění obdržel v roce 1874 patent. Vzápětí si nechal patentovat i rozjížděcí zařízení, které umožňuje vpuštění čerstvé páry do nízkotlakého válce a umožňuje tak rozjezd lokomotivy i v případě, že se vysokotlaký píst nachází v krajním bodě.

Pozornost vzbudil Mallet v roce 1876, kdy byly nasazeny do provozu na dráze Bayonne – Biarritz dvě dvouválcové tendrové lokomotivy přestavěné podle jeho návrhu na sdružené.^[1] Lokomotivy fungovaly, avšak při vyšších rychlostech vykazovaly neklidný chod – to bylo způsobeno nerovnoměrným rozdělením výkonu mezi oběma válci. Stejné uspořádání měly lokomotivy ČSD ř. 422.0.^[2] Malletovi se však nepodařilo přimět železniční společnosti k zavedení sdružených strojů. Také pozdější konstrukce s děleným pojezdem a dvěma páry válců připadaly většině společností příliš komplikované. Pozdější zavedení přehřívačů se ukázalo jako schůdnější cesta ke zvýšení účinnosti.