Možná hledáte již nepoužívaný výraz astma cardiale
Astma | |
---|---|
Výdechoměry jsou používány k měření vrcholu výdechové průtokové rychlosti, důležité pro sledování astmatu i jeho diagnózu.[1] | |
Klasifikace | |
MKN-10 | J45, J46 |
MeSH | D001249 |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Astma (z řeckého ἅσθμα, ásthma, „lapání po dechu“, celým názvem astma bronchiale; zastarale záducha) je běžné chronické onemocnění dýchacích cest charakterizované různými opakujícími se symptomy, dočasným omezením průtoku vzduchu průduškami (reverzibilní bronchiální obstrukce) a křečemi svalstva průdušek.[2] Mezi běžné symptomy patří sípání, kašel, svírání na hrudi a dušnost.[3]
Má se za to, že astma je způsobeno kombinací faktorů genetických a environmentálních (týkajících se životního prostředí).[4] Diagnóza astmatu obvykle vychází ze vzorce symptomů, reakce na léčbu v průběhu času a spirometrie.[5] Astma je klinicky klasifikováno podle četnosti symptomů, usilovného výdechového objemu za jednu sekundu (FEV1) a vrcholu výdechové průtokové rychlosti.[6] Klasifikováno může být rovněž jako atopické (alergické) nebo neatopické (nealergické),[7] kde atopie souvisí s predispozicí k rozvinutí hypersenzitivity typu 1.[8]
Léčba akutních symptomů je obvykle zajišťována inhalací krátkodobě působících agonistů beta-2 receptorů (například salbutamol) a orálním podáváním kortikosteroidů.[9] Ve velmi závažných případech může být nezbytné podání nitrožilních kortikosteroidů, síranu hořečnatého a hospitalizace pacienta.[10] Symptomům lze zabránit vyhýbáním se spouštěcím faktorům, například alergenům[11] a dráždivým látkám, a užíváním kortikosteroidů inhalací.[12] Dlouhodobě působící agonisty beta-receptorů (LABA) nebo antagonisty leukotrienových receptorů lze vedle inhalovaných kortikosteroidů použít v případě, že se symptomy astmatu nedaří dostat pod kontrolu.[13] Počet případů astmatu od 70. let 20. století výrazně vzrostl. V roce 2011 trpělo na celém světě astmatem 235–300 miliónů osob;[14][15] na jeho následky zemřelo přibližně 250 000 z nich.[15]
<ref>
; citaci označené Yawn2008
není určen žádný text<ref>
; citaci označené RobbinsCotran2010
není určen žádný text<ref>
; citaci označené WHO2011
není určen žádný text