Bajt, původním, anglickým zápisem byte, zřídka také slabika, je v informatice základní jednotka kapacity počítačové paměti a objemu počítačových dat. Označuje zpravidla osm bitů, které tvoří osmiciferné binární číslo v rozmezí 0–255. V digitálních systémech se informace převádí (kódují) na posloupnost bajtů, aby mohly být uloženy a počítačově zpracovány. Jeden bajt může představovat různé množství informací, například jedno celé číslo v uvedeném rozmezí nebo jedno písmeno či znak ze základní sady ASCII. V jiných případech je jedna informace zaznamenána více bajty, například reálné číslo s plovoucí čárkou nebo písmeno české abecedy v mezinárodním standardu Unicode.
Jeden bajt je obvykle nejmenší objem dat, se kterým dokáže počítač (resp. procesor) přímo (najednou) pracovat. U velmi starých architektur mohl 1 bajt (resp. jedno slovo) označovat jiný počet bitů (například 4, 7 nebo 10). Proto se v mnohých standardech používá místo termínu bajt termín oktet (například síťové protokoly nebo formáty souborů nebo různé architektury počítačů).
V současnosti je bajt kodifikovaný v mezinárodním standardu ISO/IEC 80000-13:2008.