Barva je kvalita (subjektivního) vjemu elektromagnetického záření konkrétní vlnové délky nebo součtu různých záření dopadajících na sítnici oka (v rámci zrakovým systémem vnímatelného spektra), který je vytvořen zrakovým centrem mozku. Vlnová délka záření je ovlivněna buď charakterem zdroje záření, nebo charakterem odrazové plochy, nebo charakterem průsvitného prostředí, kterým prochází, případně kombinovaně více faktory. Živočichové s odlišným zrakovým ústrojím mají předpokládaně jiný typ vjemů.[1]
Barvou se zabývají vědecké teorie chemická, fyzikální, fyziologická, kognitivně-psychologická,[2] estetická[3] a také teorie komunikace[4].
| Barva | Rozsah vlnových délek | Rozsah frekvencí |
|---|---|---|
| červená | ~ 625–800 nm | ~ 480–375 THz |
| oranžová | ~ 590–625 nm | ~ 510–480 THz |
| žlutá | ~ 565–590 nm | ~ 530–510 THz |
| zelená | ~ 520–565 nm | ~ 580–530 THz |
| tyrkysová (azurová) | ~ 500–520 nm | ~ 600–580 THz |
| modrá | ~ 430–500 nm | ~ 700–600 THz |
| fialová (purpurová, nachová) | ~ 400–430 nm | ~ 750–700 THz |
Tabulka uvádí barevné spektrum světla rozdělené podle barev, odpovídající vlnové délky a frekvence monochromatického záření. Za hranicemi na straně červené resp. fialové barvy leží pásma infračerveného a ultrafialového záření, které již lidské oko nevnímá, ale jsou ho schopni vnímat někteří jiní živočichové vybavení čípky příslušného rozsahu.
Další možné barvy či odstíny vznikají skládáním základních (spektrálních) barev. Tak např. pozorujeme bílou barvu v případě, že dopadající záření vnímají všechny tři druhy čípků, a černou, pokud záření nevnímají žádné z nich.
Barevný vjem světla může být odlišný vzhledem ke světlému nebo tmavému pozadí či okolí předmětu. Například barva vnímaná jako žlutá či oranžová vzhledem k relativně tmavému pozadí/okolí se vzhledem ke světlému (jasnějšímu) pozadí/okolí jeví jako hnědá, i když daný světelný tok je stejný.
- ↑ ŠIKL, Radovan. Zrakové vnímání. 1. vyd. vyd. Praha: Grada 312 s. s. Dostupné online. ISBN 978-80-247-3029-5, ISBN 80-247-3029-4. OCLC 829661598
- ↑ FASSATI, Tomáš. Světlo - zrak - vnímání. 1. vyd. Praha: ČVUT, 2019. ISBN 978-80-01-06579-2.
- ↑ ITTEN, Johannes. Umění barvy : subjektivní prožívání a objektivní poznávání jako cesta ke vnímání umění. Studijní vydání. vyd. V Praze: [s.n.] 90 stran s. Dostupné online. ISBN 978-80-7331-546-7, ISBN 80-7331-546-7. OCLC 1291382864
- ↑ ŠMOK, Ján. Úvod do skladby kinematografického obrazu. 1. vyd. Praha: FAMU, 1974.