Belgie

Belgické království Koninkrijk België Royaume de Belgique Königreich Belgien
vlajka znak
Hymna Brabançonne
Motto Eendracht maakt macht (nizozemsky) L’union fait la force (francouzsky) Einigkeit macht stark (německy) (V jednotě je síla)
Geografie
Poloha Belgie
Hlavní město	Brusel (Brussel, Bruxelles, Brüssel)
Rozloha	30 689 km² (136. na světě) z toho 0,7 % vodní plochy
Nejvyšší bod	Signal de Botrange (694 m n. m.)
Časové pásmo	+1
Poloha	50°38′28″ s. š., 4°40′5″ v. d.
Geodata (OSM)	OSM, WMF
Obyvatelstvo
Počet obyvatel	11 697 557, z toho Vlámové 57 %, Valoni 33 % (82. na světě, 2023)
Hustota zalidnění	376 ob. / km² (22. na světě)
HDI	0,937 (velmi vysoký) (13. na světě, 2021)
Jazyk	nizozemština (vlámština), francouzština, němčina, valonština
Náboženství	římskokatolické 60,6 %, islám 7,4 %, protestantství, anglikánství a judaismus, bez vyznání 28 %
Státní útvar
Státní zřízení	federativní konstituční monarchie
Vznik	1830 (vyhlášení nezávislosti na Nizozemsku; nezávislost uznána až roce 1831)
Král	Filip
Předseda vlády	Alexander De Croo
Měna	euro (EUR)
HDP/obyv. (PPP)	65 813[1] USD (20. na světě, 2023)
Giniho koeficient	24,9 (2022)
Mezinárodní identifikace
ISO 3166-1	056 BEL BE
MPZ	B
Telefonní předvolba	+32
Národní TLD	.be
multimediální obsah na Commons

Belgie (nizozemsky België, francouzsky Belgique, německy Belgien), plným názvem Belgické království, je stát v severozápadní Evropě. Na severu sousedí s Nizozemskem, na východě s Německem, na jihovýchodě s Lucemburskem, na jihozápadě s Francií a na severozápadě se Severním mořem. Rozkládá se na ploše 30 689 km^2[2][3] a žije v něm více než 11,5 milionu obyvatel,^[4] což z ní činí 22. nejhustěji osídlenou zemi světa a 6. nejhustěji osídlenou zemi Evropy s hustotou 376 ob./ km². Belgie je součástí oblasti známé jako Nizozemí, což je historicky poněkud větší region než skupina států Beneluxu, neboť zahrnoval i části severní Francie. Hlavním městem a největší metropolitní oblastí je Brusel; dalšími velkými městy jsou Antverpy, Gent, Charleroi, Lutych, Bruggy, Namur a Lovaň.

Belgie je suverénní stát a federativní konstituční monarchie s parlamentním systémem. Její institucionální uspořádání je složité a je strukturováno na regionálním i jazykovém základě. Dělí se na tři značně autonomní regiony:^[5] Vlámský region (Flandry) na severu, Valonský region (Valonsko) na jihu a Region hlavního města Bruselu.^[6] Brusel je nejmenším a nejhustěji osídleným regionem a zároveň nejbohatším regionem z hlediska hrubého domácí produktu na obyvatele. Belgie je také domovem dvou hlavních jazykových společenství: vlámského společenství, které tvoří asi 60 % obyvatelstva, a francouzského společenství, které tvoří asi 40 % obyvatelstva. Ve východních kantonech existuje malé německy mluvící společenství, které tvoří přibližně jedno procento obyvatel. Region hlavního města Bruselu je oficiálně dvojjazyčný v francouzštině a nizozemštině,^[7] ačkoli většinovým jazykem a lingua franca je francouzština.^[8] Jazyková rozmanitost Belgie a s ní spojené politické konflikty se odrážejí ve složitém systému správy země, který tvoří šest různých vlád.

Centrální poloha Belgie od středověku znamenala, že tato oblast byla relativně prosperující a obchodně i politicky propojená se svými většími sousedy. Dnešní podoba země vznikla po belgické revoluci v roce 1830, kdy se oddělila od Spojeného království nizozemského, k němuž bylo po Vídeňském kongresu v roce 1815 připojeno jižní Nizozemsko (zahrnující většinu dnešní Belgie). Název zvolený pro nový stát je odvozen od latinského slova Belgium, které bylo použito v "galských válkách" Julia Caesara k popisu nedalekého regionu v období kolem roku 55 př. n. l.^[9] Belgie byla také dějištěm bojů evropských mocností a vysloužila si přezdívku "bojiště Evropy",^[10] přičemž tuto pověst posílily ve 20. století obě světové války.

Belgie se podílela na průmyslové revoluci^[11][12] a v průběhu 20. století vlastnila řadu kolonií v Africe.^[13] V letech 1885-1908 se Svobodný stát Kongo, který byl v soukromém vlastnictví belgického krále Leopolda II., potýkal s rozsáhlými krutostmi a nemocemi; po protestech veřejnosti v Evropě Belgie toto území anektovala jako kolonii.^[14] Belgická koloniální říše získala nezávislost v letech 1960-1962.^[15] Druhá polovina 20. století byla poznamenána rostoucím napětím mezi nizozemsky a francouzsky mluvícími občany, které bylo živeno jazykovými a kulturními rozdíly a nerovnoměrným hospodářským rozvojem Flander a Valonska. Tento přetrvávající antagonismus vedl k několika dalekosáhlým státním reformám, jejichž výsledkem byl přechod od unitárního k federálnímu uspořádání v letech 1970-1993. Navzdory reformám napětí přetrvává: zvláště výrazné separatistické nálady panují mezi Vlámy, jazykové zákony, jako například zákon o obcích s jazykovým vybavením, jsou zdrojem mnoha sporů^[16] a období sestavování vlády po federálních volbách v roce 2010 je světovým rekordem - 589 dní.^[17] Nezaměstnanost ve Valonsku je více než dvakrát vyšší než ve Vlámsku, které po druhé světové válce zažívalo rozmach.^[18][19]

Belgie je vyspělou zemí s vyspělou vysokopříjmovou ekonomikou. Belgie je jedním ze šesti zakládajících členů Evropské unie a její hlavní město Brusel je také de facto hlavním městem samotné Evropské unie, neboť se zde nachází oficiální sídla Evropské komise, Rady Evropské unie a Evropské rady a jedno ze dvou sídel Evropského parlamentu (druhým je Štrasburk). Belgie je také zakládajícím členem eurozóny, Severoatlantické aliance (NATO), OECD a Světové obchodní organizace, Beneluxu a schengenského prostoru. V Bruselu také sídlí řada významných mezinárodních organizací, například NATO.