Back Босниеи Херцеговинеи AB Bosnia Hèrzègovina ACE Bosnië en Herzegowina AF Bosnien und Herzegowina ALS ቦስኒያና ሄርጸጎቪና AM Bosnia and herzegovina AMI Bosnia y Herzegovina AN Bosnia and Herzegofina ANG Bosinia Ezegovina ANN बौसनिया आरो हेर्जेगोविना ANP
Bosna a Hercegovina (srbochorvatsky Bosna i Hercegovina, cyrilicí Босна и Херцеговина), někdy neformálně Bosna, je přímořský stát v jihovýchodní Evropě, na Balkánském poloostrově, který hraničí na severu, západě a jihu s Chorvatskem, na východě se Srbskem a na jihovýchodě s Černou Horou. Na jihu má 20 kilometrů dlouhé pobřeží Jaderského moře. Bosna má mírné kontinentální podnebí s horkými léty a chladnými, sněhovými zimami. Ve středních a východních oblastech je hornatá, na severozápadě mírně kopcovitá a na severovýchodě převážně rovinatá. Hercegovina, menší jižní region, má středozemní podnebí a je převážně hornatá. Bosna a Hercegovina má rozlohu 51 229 km2 a žije zde 3,5 milionů obyvatel, hlavním a největším městem je Sarajevo, následuje Banja Luka a Tuzla.
Oblast byla osídlena přinejmenším od svrchního paleolitu, ale důkazy naznačují, že již v neolitu zde vznikla stálá lidská sídla, včetně těch, která patřila k Butmirské, Kakanjské a Vučedolské kultuře. Po příchodu prvních Indoevropanů byla oblast osídlena několika ilyrskými a keltskými civilizacemi. Předkové Jihoslovanů, kteří oblast obývají dodnes, přišli v průběhu 6. až 9. století. Ve 12. století byl založen Bosenský banát, který se do 14. století vyvinul v Bosenské království. V polovině 15. století byla připojena k Osmanské říši, pod jejíž nadvládou zůstala až do konce 19. století; Osmané do oblasti přinesli islám. Od konce 19. století až do první světové války byla země připojena k rakousko-uherské monarchii. V meziválečném období byla Bosna a Hercegovina součástí Království Jugoslávie. Po druhé světové válce jí byl v rámci nově vzniklé Socialistické federativní republiky Jugoslávie udělen status samostatné republiky. Po rozpadu Jugoslávie v roce 1992 vyhlásila republika nezávislost. Následovala bosenská válka, která trvala do konce roku 1995 a skončila podpisem Daytonské dohody.
V zemi žijí tři hlavní etnické skupiny: Bosňáci jsou největší skupinou, druhou největší skupinou jsou Srbové a třetí největší skupinou jsou Chorvaté. Mezi menšiny patří Židé, Romové, Albánci, Černohorci, Ukrajinci a Turci. Bosna a Hercegovina má dvoukomorový zákonodárný sbor a tříčlenné předsednictvo složené z jednoho člena z každé ze tří hlavních etnických skupin. Moc centrální vlády je však značně omezená, protože země je do značné míry decentralizovaná. Skládá se ze dvou autonomních celků - Federace Bosny a Hercegoviny a Republiky srbské - a třetího celku, distriktu Brčko, který je řízen vlastní místní samosprávou.
Bosna a Hercegovina patří mezi rozvojové země a v indexu lidského rozvoje je na 74. místě na světě. Její ekonomice dominuje průmysl a zemědělství, následuje cestovní ruch a sektor služeb. V posledních letech výrazně vzrostl cestovní ruch.[3][4] V zemi funguje systém sociálního zabezpečení a všeobecné zdravotní péče a základní a střední vzdělání je bezplatné. Je členem Organizace spojených národů, Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě, Rady Evropy, Partnerství pro mír a Středoevropské zóny volného obchodu; je také zakládajícím členem Unie pro Středomoří.[5] Bosna a Hercegovina je kandidátskou zemí Evropské unie a od roku 2010 také kandidátem na členství v Severoatlantické alianci.[6]
- ↑ Ministerstvo zahraničních věcí České republiky
- ↑ Download World Economic Outlook database: October 2023 (Bosnia and Herzegovina). IMF [online]. [cit. 2023-11-26]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Human Development Indices and Indicators: 2018 Statistical Update [online]. UNDP [cit. 2018-09-16]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 22 March 2017.
- ↑ International tourism, number of arrivals - Bosnia and Herzegovina [online]. World Bank [cit. 2020-11-14]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 25 January 2021.
- ↑ List of Member States of the Union for the Mediterranean - UfM [online]. [cit. 2018-05-05]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 12 May 2018.
- ↑ Membership Action Plan (MAP) [online]. NATO [cit. 2015-04-06]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 18 April 2015.