CONSTRAINT je klíčové slovo jazyka SQL, které v databázové tabulce umožňuje vytvořit omezení s podmínkami, jež musí být splněny pro hodnoty jejích sloupců při vkládání nebo změnu záznamů. Tato omezení lze pojmenovat a nadále s nimi manipulovat jako s ostatními nedatovými objekty tabulky (kterými jsou například indexy, cizí klíče či spouště). Nemá-li návrhář databáze v plánu s těmito omezeními manipulovat, nemusí za CONSTRAINT specifikovat název omezení, ba co víc – pro většinu omezení tabulky lze v SQL vynechat i klíčové slovo CONSTRAINT.