Druid

Druidi byli vysoce postavení jedinci v předkřesťanské keltské společnosti, kteří zastávali funkci kněží, věštců, soudců, básníků, léčitelů a učenců. Zprávy o nich pochází z klasických a křesťanských zdrojů, přičemž ty nejstarší pochází z 3. století př. n. l., nikoliv však od Keltů samotných a přesná povaha jejich funkce je tak předmětem hypotéz. Doboví autoři je srovnávali s perskými mágy, řeckými pythagorejci a indickými askety. Po dobytí Galie a Británie Římany v 1. století docházelo k perzekuci druidů a později zcela zanikli v důsledku christianizace.^[1][2]

Slovo druid se zachovalo v několika podobách: starořeckém plurálu dryídai a drouídai, latinském plurálu druides a druidae, staroirském druad či druí, a velšském dryw či derwydd. Tradičně je vykládáno jako „dubový věštec“ či „znalec dubu“.^[2][3]

K odkazu druidů se hlásí neodruidismus, který zahrnuje různá hnutí s kulturním, esoterickým i novopohanským zaměřením.