Evangelium (řecky εὐαγγέλιον euangelion, dobrá zvěst, nebo dobrá zpráva) je text pojednávající o životě, smrti a zmrtvýchvstání Ježíše Krista. Texty vznikaly desetiletí po Ježíšově smrti. Čtyři evangelia zahrnutá do Nového zákona se nazývají kanonická, ostatní se označují jako apokryfní.
Kanonická evangelia se označují jmény podle autorů a nejčastěji se předpokládá jejich sepsání v tomto pořadí[1]: Evangelium podle Marka, Matouše, Lukáše a Jana. První tři pojednávají o podobných událostech a nazývají se proto synoptická (souhledná).
První význam slova evangelium v kontextu bible v křesťanské a Ježíšově[2] terminologii je ve smyslu „radostné zvěsti, kterou přinesl Ježíš lidem“. Avšak po Ježíšově smrti a vzkříšení tento termín dostal nový význam „radostné zvěsti o Ježíši“ a o jeho příchodu a nanebevstoupení a zejména jeho poselství – nadcházející spáse duší. Označení těchto spisů je odvozeno od Markova evangelia, které začíná slovy: Počátek evangelia Ježíše Krista, Syna Božího.[1]
Evangelia jsou obvykle souborem či sbírkou kratších textů nejrůznějšího charakteru, které autor – redaktor (evangelista) posbíral, zařadil a z nichž utvořil jeden kompaktní text. Každý evangelista své evangelium koncipoval specificky s důrazy poskytujícími plastický pohled na popisované situace, což vycházelo primárně z toho, že každý promlouval k trochu jinému okruhu čtenářů. Všem evangeliím je však společné, že celková koncepce vypráví o Ježíšově životě a zvěstuje spásu.