Exulanti

Exulanti jsou náboženští vyhnanci 16.–18. století. Slovo je odvozeno z latinského exulans, exulare (původně: exsulare), bylo utvořeno z předpony ex ke slovu solum (půda). Exulanti jsou doslova ti, „kteří žijí mimo svou zemi“. Slovo exil pochází z latinského exilium (vyhnanství). Exulanti se chtěli (po změně poměrů) do své vlasti vrátit.

Z přílivu exulantů prchajících před rekatolizací se zemí koruny České těžilo zejména Sasko a Pruské království, později pak Pruské Slezsko. Exulanti byli vděční a pracovití, zasloužili se o rozvoj hostitelských obcí a založili ve světě nespočet nových kolonií, zejména pak v Prusku a Pruském Slezsku, kde se zasloužili (mimo jiné) o rozvoj textilního průmyslu, výrobu houslí (Klingenthal), nechyběli ani při založení první železárny v Horním Slezsku (Huta Małapanew), položili základy výroby dřevěných hraček v Sasku... V Lužici a v Sasku obnovili řadu vesnic zničených třicetiletou válkou. Zájem o pobělohorské exulanty mělo i Ruské carství, kdy v roce 1702 vydal car Petr I. Veliký manifest, jenž zrušil všechna omezení náboženských svobod přistěhovalců.

V Berthelsdorfu exulanti obnovili v roce 1727 Jednotu bratrskou, pro niž se ujal název Moravská církev, a dále se starali o to, aby nebyl zapomenout Mistr Jan Hus. Jako misionáři Moravské církve se usazovali i v zámoří a seznámili Ameriku s vážnou hudbou; moravský orchestr Collegium musicum v pensylvánském Bethlehemu byl prvním orchestrem na americké půdě.^[1] Také v Salemu, kde se nachází starý český a moravský hudební archiv, se stále pořádají hudební festivaly.^[2] Ve výše zmíněném Bethlehemu postavili Moravané v roce 1762 první americký městský veřejný vodovod s unikátní čerpací stanicí.^[3]