FURPS

Metoda FURPS byla vytvořena společností Hewlett-Packard na základě potřeby definovat, jak poznat a ověřit kvalitu dodávaného software. První zmínky o této metodě pocházejí z roku 1986 a veřejně myšlenky publikovali Robert Grady a Deborah Caswell v knize „Software Metrics: Establishing a Company–Wide Program“ v roce 1987.

FURPS se dívá na kvalitu software nebo informačního systému z pěti základních hledisek: funkčnost, užitečnost, spolehlivost, výkon a rozšiřitelnost. Metoda definuje na nejvyšší úrovni, co by mělo být hodnoceno, ale nespecifikuje, jakým způsobem mají být oblasti hodnoceny. V těchto jednotlivých oblastech musí být dále vytvářeny konkrétní metriky a jejich hodnoty. Pokud chcete dodávat zákazníkům opravdu dobrý software, tak je vhodné začít už při plánování testování zohledňovat tyto oblasti.

Hlediska (dimenze) kvality Software

• F (functionality) – funkčnost

Zaměřuje se na hlavní funkčnosti a schopnosti programu (chování), zda software naplňuje požadavky byznysu a podporuje byznys procesy.

• U (usability) – vhodnost k použití

Hodnotí se zejména z pohledu koncového uživatele; jak snadno lze aplikaci použít, jakým celkovým dojmem působí aplikace, dokumentace a školící materiály.

• R (reliability) – spolehlivost

Jedná se o hodnocení četnosti a závažnost chyb, přesnosti zpracování vstupů a výstupů. Pro vyjádření spolehlivosti se často používá metrika MTBF (mean time between failures), což je střední doba mezi chybami nebo selháními. V této oblasti se také sledují možnosti obnovení provozu a zotavení se z výpadku. Patří sem také zátěžové testy a testy zotavení aplikace po selhání některých komponent řešení.

• P (performance) – výkon

Hodnocení celkové rychlosti odezev systému a zpracování klíčových byznys aktivit. Zároveň se sledují i technické parametry testovaného systému, např. vytížení zdrojů OS, zatížení síťového provozu, rozložení zátěže na jednotlivé komponenty systému.

• S (supportability) – schopnost být udržována

Dalším hlediskem hodnocení je oblast údržby a podpory aplikace, její testovatelnosti. V této oblasti se taktéž hodnotí i přizpůsobitelnost a rozšiřitelnost o nové vlastnosti. Důležitá je také schopnost zapojení aplikace do existujících procesů podpory a údržby SW.