Platónovy dialogy |
Rané dialogy: |
Obrana Sókratova – Charmides |
Euthyfrón – Alkibiades první – Kritón |
Hippias Větší – Hippias Menší – Ión |
Lachés – Lysis – Prótagorás |
Přechodné a střední dialógy: |
Kratylos – Eutydémos – Gorgias |
Menéxenos – Menón – Faidón |
Symposion – Ústava – Faidros |
Parmenidés – Teaitetos |
Pozdní dialogy: |
Timaios – Kritias |
Sofistés – Politikos |
Filébos – Zákony |
Autenticita je sporná: |
Kleitofón – Epinomis – Theages |
Dopisy – Soupeřící milenci |
Minós – Alkibiades druhý |
Faidros (starořecky Φαῖδρος) je Platónův dialog, který byl napsán asi roku 386 a měl význam jakési filozofické deklarace při založení Akademie.[1] Tento dialog, který je charakteristický pro období rozkvětu Platónovy tvorby, je věnován učení o nesmrtelnosti duše a teorii rozpomínání.[2] Dialog Faidros věnoval Platón taktéž oslavě Eróta.[3] Dialog je pojmenován po mladíku Faidrovi, který se setkává s filozofem Sókratem.