Back فيراري 125 إف 1 Arabic Ferrari 125 F1 German Ferrari 125 F1 English Ferrari 125 F1 Spanish Ferrari 125 F1 Finnish Ferrari 125 F1 French Ferrari 125 F1 GL Ferrari 125 F1 Hungarian Ferrari 125 F1 Italian フェラーリ・125F1 Japanese
 | |
| Kategorie | Formule 1 |
|---|---|
| Konstruktér |  Ferrari |
| Designér | Gioacchino Colombo |
| Technická specifikace | |
| Šasi | trubkový rám |
| Motor | Ferrari 125 1497 cc V12 přeplňovaný, vpředu, podélně uložený |
| Převodovka | Ferrari, |
| Počet stupňů | 4 stupňů + 1 zpátečka, |
| Palivo | Shell |
| Pneumatiky | Pirelli, Dunlop |
| Závodní historie | |
| Tým | Scuderia Ferrari |
| Jezdci | Alberto Ascari Giovanni Brocco Raymond Sommer Luigi Villoresi Peter Whitehead |
| První start | Grand Prix Monaka 1950 |
| Závody | 10 |
| Vítězství | 0 |
| Pole position | 0 |
| Nej. kolo | 0 |
| Tituly | 0 |
| Mistr světa | 0 |
Ferrari 125 je vůz Formule 1 z počátku 50. let 20. století. Model 125 z roku 1948 je prvním čistokrevným monopostem Formule 1 značky Ferrari. Automobil byl vybaven přeplňovaným 1,5 litrovým, dvanáctiválcovým vidlicovým motorem s úhlem rozevření 60°. Palivový systém byl obsluhován třícestným karburatorem Weber 40DOC3 (r.1948) a Weber 50WCF (r.1949). Kompresní poměr byl 6,5:1. Převodovka byla pětistupňová nesynchronizovaná. Všechna kola byla vybavena bubnovými brzdami. Vůz vážil sedm set kilogramů a při sedmi tisících otáčkách za minutu měl výkon 172 kW, s omezenou možností dosáhnout až 10000 otáček. V roce 1949 Lampredi vybavil motor dvojitým kompresorem a zvýšil výkon na 209 kW. Lampredi také inovoval převodovku, která byla montována společně s diferenciálem a měla jen 4 rychlosti. Ferrari 125 je jediným vozem, v historii této značky, který použil 12 válcový motor vybavený objemovým kompresorem.
Z celkového pohledu nebyl tento motor schopen plně využít svoji sílu a většinově se mu nedařilo konkurovat vozům Alfa Romeo 158 a Maserati 4CLT. Svůj debut v kategorii formule 1 si odbyl 5. září 1948 na okruhu Valentino v blízkosti Turína. Ze třech vozů přihlášených do závodu, se do cíle dostal pouze vůz řízený Raymondem Sommerem, který dojel na třetím místě (Princ Bira a Nino Farina ze závodu odstoupili). První zkušenosti však tento vůz sbíral o rok dříve ve formuli 2, když s ním startoval Franco Cortese a legendární Tazio Nuvolari. Prvního vítězství se vůz dočkal již v roce 1948, Raymond Sommer zvítězil v závodě formule 2 na okruhu nedaleko Florencie. V kategorii vozů Formule 1 zvítězil o měsíc později, to ho ovšem pilotoval Giuseppe Farina na okruhu Garda.
V mistrovství světa se objevil v několika barevných variantách. Italové Alberto Ascari, Luigi Villoresi a Giovanni Bracco používali tradiční italskou rudou barvu, Francouz Raymond Sommer jezdil v modré variantě a Angličan Peter Whitehead v typické British Green Racing.