Frank Vincent Zappa (21. prosince 1940 Baltimore, Maryland, USA – 4. prosince 1993 Laurel Canyon, Kalifornie, USA) byl americký hudebník, zpěvák, hudební skladatel, producent, kytarista a filmař, jeden z velkých experimentátorů v dějinách rockové hudby. Jeho práce byla charakteristická nekonformním přístupem, volnými improvizacemi, experimentováním se zvuky, hudební virtuozitou a satirickým pohledem na americkou kulturu. Ve své více než 30leté kariéře se věnoval několika hudebním žánrům. Komponoval rockovou, popovou hudbu, jazz, či jazz fusion, orchestrální díla moderní klasické hudby, rockové opery, práce ve stylu musique concrète, absurdity a příkrého, satirického humoru. Je producentem většiny z více než 60 alb, které vydal jako sólový hudebník nebo se svou skupinou The Mothers of Invention. Je považován za jednoho z nejinovativnějších a stylově nejrůznorodějších rockových hudebníků své generace.[1] Frank Zappa režíroval i celovečerní filmy a hudební videa a byl autorem grafických návrhů obalů hudebních alb.
Zappa byl hudebním samoukem, který přebíral vlivy z různých žánrů a proto je těžké kategorizovat jeho hudební dílo. V mládí čerpal inspiraci od skladatelů hudební klasiky 20. století jako byli Edgard Varèse, Igor Stravinskij a Anton Webern ale i z R&B 50. let. Klasickou hudbu začal komponovat už na gymnáziu, ale v téže době hrával na bicí nástroje v hudební skupině hrající R & B. Později se přeorientoval na elektrickou kytaru. V roce 1966 nahrál se skupinou Mothers of Invention album Freak Out!. Na tomto debutu konvenční rokenrol kombinoval se studiovou koláží společných hudebních improvizací. S takovým eklektickým a experimentálním přístupem pokračoval i nadále bez ohledu na to, zda si jako základní formát interpretace vybral jazz, rock nebo klasickou hudbu.
Hudební nahrávky Franka Zappy jsou spojovány koncepční kontinuitou. Sám ji nazval "Project/Object". Má množství hudebních frází, myšlenek a symbolů, které se v obnovených verzích vynořují v jeho albech. Jeho texty často humorně odrážejí jeho odmítání ikonického pohledu na zavedené sociální a politické procesy, struktury a hnutí. Zappa byl kritikem běžného stereotypního vzdělávání a organizovaného náboženství. Zároveň byl přímým a vášnivým stoupencem svobody projevu, sebevzdělávání,[2] spoluúčasti na politickém dění a zrušení cenzury. Oproti mnohým rockovým hudebníkům své generace neužíval drogy, ale podporoval jejich dekriminalizaci a regulovaný prodej.
Během života byl Frank Zappa vysoce produktivním, plodným umělcem. Byl respektován hudební kritikou, ale i kolegy z jeho hudební branže. Jako nezávislý umělec dosahoval komerčního úspěchu hlavně v Evropě. Ovlivnil mnoho hudebníků a hudebních skladatelů. Mezi jeho ocenění patří i uvedení do Rokenrolové síni slávy (1995) nebo cena Grammy za celoživotní přínos z roku 1997. V roce 2004 dal časopis Rolling Stone Franka Zappu na 71. místo seznamu "Stovky nejlepších hudebníků všech dob" a v roce 2011 na 22 . místo seznamu "Stovky nejlepších kytaristů všech dob".