Go-Komacu

Go Komacu
Narození	1. srpna 1377
Úmrtí	1. prosince 1433 (ve věku 56 let) Kjóto
Pohřben	Fukakusa no Kita no Misasagi
Potomci	Šókó, Ikkjú, Ogawa no Mija a dcera Go-Komacua
Otec	Go-Enjú
Matka	Cújómonin no Icuko
Podpis
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Go-Komacu (japonsky 後小松天皇, Go-Komacu-tennō, 1. srpna 1377 – 1. prosince 1433) byl stý císař Japonska^[1] v souladu s tradičním pořadím posloupnosti^[2] a šestý a poslední panovník Severního dvora. Jako japonský císař vládl od 19. listopadu 1392 do 5. října 1412.^[3]

Oficiálně byl od 24. května 1382 do 21. října 1392 považován za takzvaného Severního pretendenta, vládce Severního dvora. Po abdikaci 99. císaře Go-Kamejamy se 19. listopadu 1392 stal legitimním japonským císařem (100. v tradičním pořadí posloupnosti).

Go-Komacu, panovník z období Nanbokučó, byl pojmenován po 58. císaři Kókóvi z 9. století, jehož osobní jméno (imina) před nástupem na Chryzantémový trůn bylo Komacu-tei.^[2] Go- (後) se doslovně překládá jako „pozdější“. Historické dílo buddhistického mnicha školy Tendai Jiena nazvané Gukanšó neboli Bláznovy zápisky vysvětluje, že Kókó byl nazýván císařem Komacu.^[4] Go-Komacu tedy může být označován jako „pozdější císař Kókó“ nebo „pozdější císař Komacu“. Jelikož se japonský výraz go v některých starších pramenech rovněž překládal ve významu „ten druhý“, mohl by tento císař být také označován jako Komacu druhý či Komacu II.

Princ, jehož osobní jméno (imina) před nástupem na Chryzantémový trůn znělo Motohito-šinnó (幹仁親王),^[3] byl vychován v bouřlivém období Nanbokučó, kdy spolu soupeřily Severní a Jižní dvůr. „Severním císařem“ se stal po abdikaci svého otce, severního pretendenta Go-En'júa, který vládl s pomocí šóguna Jošimicua Ašikagy jako klášterní císař.