Back هيدرومورفين Arabic هیدرومورفون AZB Hydromorffon CY Hydromorphon Danish Hydromorphon German Hydromorphone English Hidromorfona Spanish Hydromorfoni Finnish Hydromorphone French Hidromorfon Croatian
| Hydromorfon | |
|---|---|
 | |
| Název (INN) | Hydromorphone |
| Název podle IUPAC | 4,5α-epoxy-3-hydroxy-17-methylmorfinan-6-on |
| Další názvy | dihydromorfinon, Palladone, Dilaudid |
| Kódy | |
| Číslo CAS | 466-99-9 |
| Klasifikace ATC | N02AA03 |
| ChEMBL ID | CHEMBL398707 |
| ChemSpider ID | 4447624 |
| PubChem | 5284570 |
| Chemie | |
| Sumární vzorec | C17H19NO3 |
| SMILES | CN1CCC23C4C1CC5=C2C(=C(C=C5)O)OC3C(=O)CC4 |
| InChI | InChI=1S/C17H19NO3/c1-18-7-6-17-10-3-5-13(20)16(17)21-15-12(19)4-2-9(14(15)17)8-11(10)18/h2,4,10-11,16,19H,3,5-8H2,1H3/t10-,11+,16-,17-/m0/s1 |
| Molární hmotnost | 321,8 g/mol |
| Teplota tání | 305–315 °C (rozkládá se) |
| Rozpustnost ve vodě | 333 g/l (hydrochlorid, 25 °C) |
| Disociační konstanta | 8,1 (25 °C) |
| Farmakologie | |
| Indikace | bolest, kašel a zneužívání návykových látek |
| Biodostupnost | orálně 30–35 %, intranasálně 52–58 %[1] |
| Vazba na proteiny | 20 % |
| Metabolismus | játra |
| Vylučování | ledvinami |
| Biologický poločas | 2–3 hodiny[2] |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Hydromorfon (dihydromorfinon, systematický název 4,5-epoxy-3-hydroxy-17-methylmorfinan-6-on) je jeden z nejstarších a nejúčinnějších opioidů. Byl syntetizovaný z morfinu roku 1924.[3] Jeho hlavní výhodou oproti morfinu je jeho vyšší rozpustnost, rychlejší nástup účinku, silnější účinek a slabší vedlejší účinky, též menší tendence k zneužívání v porovnání s morfinem a diamorfinem.
- ↑ CODA, B. A.; RUDY, A. C.; ARCHER, S. M., et al. Pharmacokinetics and bioavailability of single-dose intranasal hydromorphone hydrochloride in healthy volunteers. Anesth Analg.. 2003, roč. 97, čís. 1, s. 117–23, table of contents. Dostupné online. ISSN 0003-2999.
- ↑ VALLNER, J. J.; STEWART, J. T.; KOTZAN, J. A., et al. Pharmacokinetics and bioavailability of hydromorphone following intravenous and oral administration to human subjects. J Clin Pharmacol.. 1981, roč. 21, čís. 4, s. 152–6. Dostupné online. ISSN 0091-2700.
- ↑ FELDEN, L.; WALTER, C.; HARDER, S., et al. Comparative clinical effects of hydromorphone and morphine: a meta-analysis. Br J Anaesth.. 2011, roč. 107, čís. 3, s. 319–28. Dostupné online. ISSN 1471-6771.