Jean Auguste Dominique Ingres

Jean Auguste Dominique Ingres
Autoportrét z roku 1804
Narození	29. srpna 1780 Montauban
Úmrtí	14. ledna 1867 (ve věku 86 let) Paříž
Příčina úmrtí	zápal plic
Místo pohřbení	Hřbitov Père-Lachaise
Vzdělání	Jacques-Louis David, Joseph Roques
Alma mater	Národní vysoká škola krásných umění (1799–1801) Francouzská akademie v Římě (1806–1810)
Povolání	malíř, politik, houslista, kreslíř, tiskař, grafik, architekt, projektant a výtvarník
Rodiče	Jean-Marie-Joseph Ingres
Manžel(ka)	Madeleine Chapelle (1813–1849) Delphine Ramel (od 1852)
Hnutí	klasicismus, akademismus
Významná díla	Slečna Caroline Riviėre La Maladie d'Antiochus Vénus Anadyomène Velká odaliska Œdipe explique l'énigme du sphinx … více na Wikidatech
Ovlivněný	Rafael Santi
Ocenění	Prix de Rome z r. 1801, Velkodůstojník čestné legie z r. 1862
Podpis
multimediální obsah na Commons
citáty na Wikicitátech
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jean Auguste Dominique Ingres ([ɛ̃ɡʁ]IPA; 29. srpna 1780, Montauban, Francie – 14. ledna 1867, Paříž) byl francouzský malíř, vůdčí představitel klasicismu v malbě. Sám sebe považoval především za malíře historických výjevů, za jeho nejvýznamnější odkaz však dnes jsou považovány především jeho portréty a ženské akty. Jeho schopnost sloučit dva protipóly, tradicionalismus a novátorství, dávala a dává francouzskému malířství neustálé podněty. Jako ctitel Raffaelův a vyznavač ideální krásy v umění, ale i jako dokonalý pozorovatel skutečnosti povýšil kresbu na prvořadý prostředek k uměleckému uchopení světa. Kresba se stala kostrou v jeho díle, a ačkoli byl i výborný kolorista, o barvě rád mluvil jako o zanedbatelné ozdobě; jako učitel tedy vštěpoval žákům především kresbu. Patřil ke generaci, jejíž tvůrčí rozpětí i životní ambice se pohybovaly v širokém rozpětí mezi klasicismem a romantismem. Se svým učitelem Jacquesem-Louisem Davidem sdílel obdiv k antice a snahu o racionální řád a harmonii, ale vzory pro svou tvorbu hledal – v souladu s tehdy novým cítěním – v přírodě. Většinou maloval portréty, historická a mytologická témata. Portrétoval mnoho svých vynikajících současníků, jako Cherubiniho, Paganiniho, Gounoda, Napoleona I. či Liszta a v charakteristických typech zobrazil tehdejší francouzskou společnost.^[1]