Back Karel I van Oostenryk AF كارل الأول إمبراطور النمسا Arabic كارل الاول امبراطور النمسا ARZ I Karl (Avstriya imperatoru) AZ بیرینجی کارل (اوتریش) AZB Карл I (Австрия императоры) BA Карл I Габсбург BE Карл I Габсбург BE-X-OLD Карл I (Австро-Унгария) Bulgarian Karl Iañ Aostria BR
| Karel I. | |
|---|---|
| Císař rakouský, apoštolský král uherský, král český, chorvatsko-slavonský, dalmátský, haličsko-vladiměřský, jeruzalémský atd. | |
 Císař Karel I. v roce 1917 | |
| Doba vlády | 21. listopadu 1916 – 12. listopadu 1918 |
| Korunovace | 30. prosince 1916, Budapešť (uherským králem) |
| Úplné jméno | Karl Franz Josef Ludwig Hubert Georg Otto Maria von Habsburg-Lothringen |
| Narození | 17. srpna 1887 Persenbeug (zámek), Dolní Rakousko  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 1. dubna 1922 (ve věku 34 let) Monte, Funchal, Madeira  Portugalsko |
| Pohřben | Kostel Nossa Senhora na Monte |
| Předchůdce | František Josef I. |
| Pretendent | Otto von Habsburg |
| Nástupce | žádný (zánik státu) |
| Manželka | Zita Bourbonsko-Parmská |
| Potomci | Oto Adelheid Robert Felix Karel Ludvík Rudolf Syringus Šarlota Alžběta |
| Rod | Habsbursko-lotrinský |
| Dynastie | Habsbursko-lotrinská |
| Hymna | Lidová hymna |
| Otec | Arcivévoda Ota František Josef |
| Matka | Marie Josefa Saská |
| Podpis |  |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Blahoslavený Karel I. (v Maďarsku označovaný jako Karel IV., maďarsky IV. Károly) (17. srpna 1887, zámek Persenbeug, Dolní Rakousy[2] – 1. dubna 1922, Monte, Funchal, Madeira), z habsbursko-lotrinské dynastie byl v letech 1916–1918 poslední císař rakouský, král český, apoštolský král uherský, markrabě moravský, suverén rakouského Řádu zlatého rouna atd.
Dětství a mládí Karel strávil převážně v Dolních Rakousích, ve Vídni a Čechách. Jako člen vedlejší větve rodu se do přímé linie následnictví dostal teprve roku 1900, kdy se arcivévoda František Ferdinand morganaticky oženil a tím své případné potomky z následnictví vyloučil. V roce 1911 se Karel oženil se Zitou Bourbonsko-Parmskou, s níž měl celkem 8 dětí včetně následníka Oty. Po atentátu na Františka Ferdinanda roku 1914 se stal korunním princem a na trůn usedl 21. listopadu 1916 po smrti svého prastrýce Františka Josefa I. Fyzicky byl korunován pouze za uherského krále, a to 30. prosince 1916 v Budapešti. Jeho vláda byla poznamenána neustálou snahou o zastavení zuřící první světové války, na jejímž vypuknutí neměl prakticky žádný podíl. Jeho mírová jednání byla ovšem stejně neúspěšná jako jeho úsilí o národnostní smír v hroutící se monarchii. Na jaře 1917 svolal již několik let rozpuštěný předlitavský parlament, čímž v rakouské části monarchie obnovil válkou přerušený demokratický život.[3]
Po zániku Rakouska-Uherska koncem roku 1918 byl nucen odejít do exilu, ale svých titulů a nároků se nikdy nevzdal. Osud Podunají mu stále ležel na srdci a jeho rozdrobenost na malé národní státy vnímal jako rizikovou. Během roku 1921 se dvakrát neúspěšně pokusil ujmout vlády v poválečném Uhersku (tedy Maďarsku), které formálně zůstalo monarchií a Habsburky do té doby oficiálně nesesadilo.[4] Následně musel s celou rodinou do vyhnanství až na odlehlý ostrov Madeira, kde roku 1922 zemřel na zápal plic.
V roce 2004 byl pro svůj příkladný křesťanský život a pro své mírové snahy beatifikován papežem sv. Janem Pavlem II. V Česku na něj každoročně upomíná mj. kulturní akce Audience u císaře Karla I., pořádaná na zámku v Brandýse nad Labem, kde ještě jako mladý arcivévoda strávil několik let svého života.
- ↑ Darryl Roger Lundy: The Peerage.
- ↑ Matriční záznam o narození a křtu ve farnosti Persenburg
- ↑ GALANDAUER, Jan. Karel I. Poslední český král. Praha–Litomyšl: Paseka, 1998. S. 174.
- ↑ Karel I.: Amatérský pokus o znovuobnovení habsburské říše - Novinky. www.novinky.cz [online]. 2023-12-31 [cit. 2024-01-09]. Dostupné online.