Mimika

Mimika (z řeckého mimeomai, napodobovat, představovat) je vědomé vyjadřování výrazem tváře, způsobené stahy obličejových svalů. Je – vedle gestikulace – důležitou složkou nonverbální komunikace, hereckého umění, pantomimy i živého vyjadřování. Je úzce spjata s očním kontaktem.

Mimické schopnosti člověka ve srovnání s jinými živočichy silně podporuje plochý obličej bez srsti i bohatá muskulatura. Na výrazu tváře se nejvíce podílejí oči a ústa, proto si je herci zvýrazňují maskováním. Také svraštěné čelo, přimhouřené oko, ohrnutý ret nebo nos jsou jednoduché prostředky, jimiž rychle a úsporně vyjadřujeme své soudy a hodnocení. Mimické výrazy jsou sice individuálně proměnlivé, přesto mohou sloužit k dorozumívání i tam, kde si lidé jazykově nerozumějí.^[1] Nejsou však univerzální.^[2] Všechny lícní svaly zodpovědné za mimiku jsou inervované VII. hlavovým nervem nervus facialis a upínají se přímo do kůže na rozdíl například od žvýkacích svalů.

Lidskou mimikou ve srovnání s primáty se důkladně zabýval Charles Darwin (ve své knize Vyjádření emocí u člověka a u zvířat, anglicky The Expression of the Emotions in Man and Animals), pokusy s mimikou dělal také Jan Evangelista Purkyně.