Peter Green | |
---|---|
![]() Peter Green v roce 1970 | |
Základní informace | |
Rodné jméno | Peter Allen Greenbaum |
Narození | 29. října 1946![]() |
Úmrtí | 25. července 2020 (ve věku 73 let) Canvey Island, Essex, Anglie |
Žánry | |
Povolání | kytarista |
Nástroje | Kytara, zpěv, harmonika |
Aktivní roky | 1961–2020 |
Vydavatel | |
Členem skupin | John Mayall & the Bluesbreakers Fleetwood Mac Peter Green Splinter Group |
Příbuzná témata | |
Významný nástroj | |
Gibson Les Paul | |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Peter Green (narozen jako Peter Allen Greenbaum, 29. října 1946, Bethnal Green, Anglie – 25. července 2020[1][2]) byl anglický blues rockový kytarista, zpěvák a skladatel.[3]
Jako spoluzakladatel skupiny Fleetwood Mac byl v roce 1998 uveden do Rock and Roll Hall of Fame. Green založil Fleetwood Mac v roce 1967 po působení v John Mayall & the Bluesbreakers a nová skupina rychle získala na popularitě včetně živých vystoupení vedle úspěšného nahrávacího počinu, než z ní v roce 1970 odešel. Greenovy písně, jako "Albatross", "Black Magic Woman" ", "Oh Well", "The Green Manalishi (With Two Prong Crown)" a "Man of the World" se objevily v žebříčcích singlů a několik z nich bylo převzato různými hudebníky.
Mnohými je považován za nejlepšího bílého bluesového kytaristu vůbec. Po odchodu z Fleetwood Mac nahrál jedno sólové album a v podstatě zmizel z hudebního dění, až na drobná hostování. Střídal vícero zaměstnaní, byl vícekrát hospitalizován a koncem 70. let se znovu vrátil k hudbě a nahrával pravidelně až do poloviny 80. let, kdy znovu odešel do ústraní.
Na podnět dlouholetého kamaráda Nigela Watsona se po dlouhé přestávce vrátil a založil s ním skupinu Peter Green Splinter Group, se kterou účinkoval osm let až do roku 2004, kdy ji opustil. Žil ve Švédsku.
V roce 1995 vzdal úctu tehdy nemocnému Peterovi Greenovi Gary Moore sólovým albem Blues for Greeny.
Green byl hlavní postavou „druhé velké epochy“[4] britského bluesového hnutí. Eric Clapton chválil jeho hru na kytaru a B.B. King to komentoval: „Má ten nejsladší tón, jaký jsem kdy slyšel; byl jediný, kdo u mne vyvolal studený pot.“[5][6][7] Jeho typický zvuk zahrnoval ohýbání strun, vibrato, emocionálně expresivní tóny a úspornost stylu.[4][8]