Politik

První prezident Československa, prof. Tomáš Garrigue Masaryk, jeden z nejvýznamnějších politiků a státníků moderní československé, potažmo české historie, zakladatel První československé republiky.
Tento článek je o obecném popisu povolání. O deníku z let 1862–1907 pojednává článek Politik (noviny).

Politik, z řeckého politikos (πολιτικός – občanský, státní, veřejný), polites (πολίτης – občan, krajan), a polis (πόλις – město, obec, stát),[1] je osoba aktivně angažovaná v ovlivňování veřejných pravidel a rozhodování, tj. v politice. Jako státník se pak označuje povětšinou politik, který je zkušený a respektovaný na národní či mezinárodní úrovni.

Rozlišuje se mezi profesionálním politikem, který je placen jako poslanec, senátor, ministr ve vládě nebo funkcionář své strany, a dobrovolným politikem, který politiku vykonává pouze při zaměstnání, například v politickém systému ve Švýcarsku nebo u většiny místních politiků ve městech a obcích v Německu.[2]

V českém jazyce nelze odlišit drobné nuance samotné „politiky“, kterou v anglickém jazyce odlišují tři výrazy: polity, politics a policy.[3] Proto nelze ani jazykem odlišit jinou podstatu slova „politik“, které může mít význam zaměstnání, osobní politické angažovanosti, nebo občanské odpovědnosti.

Ve frankofonních zemích mohou mít některé tvary (politicien a politicienne) pejorativní nádech – označovat někoho, kdo žije pouze ze svých politických funkcí a prokazuje velkou dovednost v intrikách politického života.[4]

Ačkoli funkce politika přímo nevyžaduje odborné vzdělání, předpokládá se dnes již maturitní zkouška. Pro některé funkce veřejné správy je pak zákonem vyžadován alespoň bakalářský titul, a to v jakémkoli oboru.[5] Výhodou je na těchto pozicích studium politiky, práva, ekonomie, nebo sociální politiky. Pro pozice odborně zaměřené je pak předností studium v příslušném oboru.

Funkce politiků se v historii lišila podle státního zřízení a uspořádání společnosti. V současných demokraciích je politik volen demokratickým způsobem, pomocí volebního systému, který je zakotven v ústavách daných zemí, a který se v různých demokratických státech liší. Ve feudalismu, absolutismu a totalitních režimech vládli/vládnou politici především silou, a poddaní/občané takto ovládaných států nebyli/nejsou kvůli případným státním represím schopni výrazněji ovlivnit chod veřejného dění.

  1. REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. [s.l.]: Leda, 2001. ISBN 8085927853. 
  2. REISER, Marion. Zwischen Ehrenamt und Berufspolitik. 2006. vyd. [s.l.]: Springer Science+Business Media, 2006. 284 s. (Stadtforschung aktuell). Dostupné online. ISBN 978-3-531-90112-1. (německy) 
  3. SUTEK, Martin. SOCIÁLNÍ POLITIKA. 1.. vyd. Hradec Králové: Univerzita Hradec Králové 50 s. S. s. 5. 
  4. DOGAN, Mattei. Méfiance et corruption : discrédit des élites politiques. S. 415–432. Revue internationale de politique comparée [online]. De Boeck Université, 03. 2003 [cit. 2023-04-27]. Roč. 10, s. 415–432. Edice De Boeck Supérieur. Bruxelles / Liège. Dostupné online. ISSN 1370-0731. (francouzsky) 
  5. POLITIKA: Státníkem bez diplomu - Neviditelný pes. iDNES.cz [online]. 2018-07-28 [cit. 2020-08-05]. Dostupné online. 

Politik

Dodaje.pl - Ogłoszenia lokalne