Back PVC AF بولي كلوريد الفاينيل Arabic Policloruro de vinilu AST Polivinil xlorid AZ پولی وینیل کولوراید AZB Поливинилхлорид Bulgarian পলিভিনাইল ক্লোরাইড Bengali/Bangla Polivinil hlorid BS Clorur de polivinil Catalan پۆلیڤینیل کلۆرید CKB
| Polyvinylchlorid | |
|---|---|
 Polyvinylchlorid – základní jednotka | |
 Polyvinylchlorid – model | |
| Obecné | |
| Systematický název | poly(1-chloroethylen) |
| Triviální název | Polyvinylchlorid |
| Sumární vzorec | (C2H3Cl)n |
| Identifikace | |
| Registrační číslo CAS | 9002-86-2 |
| Vlastnosti | |
| Molární hmotnost | polymer |
| Teplota tání | 100–260 °C |
| Teplota skelného přechodu | 87 °C |
| Hustota | 1,38 g/cm3 |
| Součinitel tepelné vodivosti | 0,16 W/(m·K) |
| Termodynamické vlastnosti | |
| Měrné teplo | 0,9 kJ/kg·K |
| Bezpečnost | |
 GHS02  GHS08 Nebezpečí[1] | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Polyvinylchlorid (PVC) je třetím nejpoužívanějším plastem na Zemi, hned po polyethylenu a polypropylenu. Poprvé byl syntetizován roku 1835. Není rozpustný ve vodě, v olejích ani v koncentrovaných anorganických kyselinách a zásadách. 57 % jeho molekulové hmotnosti tvoří samotný chlór, 43 % ethen[2].
- ↑ a b Vinyl chloride. pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. PubChem [cit. 2021-05-23]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ VÖRÖS, František. Pokrok ve využití PVC odpadů. [online] [online]. 2011-12-14 [cit. 2016-02-14]. Dostupné online.