Back Австриа-Венгриа AB Oostenryk-Hongarye AF Österreich-Ungarn ALS ኦስትሪያ-ሀንጋሪ AM Imperio Austrohongaro AN Ēastrīce-Ungerland ANG الإمبراطورية النمساوية المجرية Arabic الامبراطوريه النمساويه المجريه ARZ Imperiu austrohúngaru AST Avstriya-Macarıstan AZ
.svg)
.svg)
.svg){kind=small}
.svg){kind=small}
.svg){kind=small}
.svg){kind=small}
.svg){kind=small}
.svg){kind=small}
_crowned.svg){kind=small}
Rakousko-Uhersko (německy Österreich-Ungarn), plným názvem Rakousko-uherská monarchie (německy Österreichisch-Ungarische Monarchie, maďarsky Osztrák-Magyar Monarchia), byl státní útvar, reálná unie Království a zemí v Říšské radě zastoupených neboli Předlitavska (německy Cisleithanien, nepřesně Rakouska) a Zemí svaté Štěpánské koruny uherské neboli Zalitavska (německy Transleithanien, nepřesně Uherska), existující od 8. června 1867 do 31. října 1918. Toto soustátí vzniklo přeměnou Rakouského císařství (nástupníka Habsburské monarchie) na základě rakousko-uherského vyrovnání v únoru 1867. Monarchie byla rozpuštěna krátce po porážce v první světové válce.
Rakousko-Uhersku vládla Habsbursko-lotrinská dynastie a představovalo poslední fázi ústavního vývoje habsburské monarchie. Šlo o mnohonárodnostní stát a jednu z hlavních evropských mocností té doby. Rakousko-Uhersko bylo geograficky druhou největší zemí v Evropě po Ruské říši s rozlohou 621 538 km² a třetí nejlidnatější zemí (po Rusku a Německé říši). Impérium vybudovalo čtvrtý největší strojírenský průmysl na světě, po Spojených státech, Německu a Spojeném království.[1] Rakousko-Uhersko se také stalo po Spojených státech a Německém císařství třetím největším světovým výrobcem a vývozcem elektrických domácích spotřebičů, elektrických průmyslových spotřebičů a zařízení na výrobu energie pro elektrárny.[2]
Jeho jádrem byla duální monarchie, která byla reálnou unií mezi Předlitavskem, severní a západní částí bývalého Rakouského císařství, a Uherským královstvím. Po reformách z roku 1867 byly rakouské a uherské státy mocensky rovnocenné. Oba státy prováděly společnou zahraniční, obrannou a finanční politiku, ale všechny ostatní vládní schopnosti byly rozděleny mezi příslušné státy. Třetí složkou unie bylo Chorvatsko-slavonské království, autonomní oblast pod uherskou korunou, která v roce 1868 vyjednala chorvatsko-uherské vyrovnání. Po roce 1878 se Bosna a Hercegovina dostala pod rakousko-uherskou společnou vojenskou a civilní správu[3] až do úplného anektování v roce 1908, což vyvolalo mezi ostatními mocnostmi bosenskou krizi.[4]
Rakousko-Uhersko bylo jednou z ústředních mocností za první světové války, která začala rakousko-uherským vyhlášením války Srbskému království dne 28. července 1914. V době, kdy vojenské úřady dne 3. listopadu 1918 podepsaly příměří ve Villa Gusti, bylo již fakticky rozpuštěno. Uherské království a První rakouská republika byly považovány za nástupce de iure, zatímco nezávislost západoslovanských a jihoslovanských států jako první Československá republika, druhá Polská republika a Království Jugoslávie, a dále většina územních požadavků rumunského a Italského království, uznaly v roce 1920 také vítězné mocnosti.
Chybná citace: Nalezena značka <ref> pro skupinu „p.“, ale neexistuje příslušná značka <references group="p."/>
- ↑ Schulze, Max-Stephan. Engineering and Economic Growth: The Development of Austria–Hungary's Machine-Building Industry in the Late Nineteenth Century, p. 295. Peter Lang (Frankfurt), 1996.
- ↑ Publishers' Association, Booksellers Association of Great Britain and Ireland. The Publisher, Volume 133. [s.l.]: [s.n.], 1930. S. 355.
- ↑ Minahan, James. Miniature Empires: A Historical Dictionary of the Newly Independent States, p. 48.
- ↑ Jayne, Kingsley Garland (1911). "Bosnia and Herzegovina". In Chisholm, Hugh (ed.). Encyclopædia Britannica. Vol. 4 (11th ed.). Cambridge University Press. pp. 279–286.