Sarmati (latinsky Sarmatae, Sauromatae, starořecky Σαρμάται, Σαυρομάται) byl původem íránský[1][2] kočovný a pastevecký lid, příbuzný se Skyty, Médy a Peršany. Jejich kultura vzkvétala od asi 5. století př. n. l. do 4. století našeho letopočtu.
První zmínky o Sarmatech pocházejí ze spisů Herodota, Hippokrata a Strabóna. Ve starořeckých dílech je uvedeno, že obývali území na východ od Visly.
Sarmati pocházeli ze středních částí eurasijské stepi a byli součástí širších skytských kultur.[3] Kolem 4. a 3. století před naším letopočtem se začali přesouvat západním směrem a kolem roku 200 před naším letopočtem začali dominovat blízce příbuzným Skytům. V největším rozsahu, kolem 1. století našeho letopočtu, tyto kmeny pokrývaly území od řeky Visly po ústí Dunaje, na východě k Volze až po břehy Černého a Kaspického moře a na jihu po Kavkaz.
Jejich území bylo řecko-římským etnografům známé jako Sarmatia (Sarmátie) a odpovídalo západní části velké Skýtie. Zahrnovala dnešní střední a jihovýchodní Ukrajinu, jižní Rusko, ruskou Volhu a jižní Ural), také v menší míře severovýchodní Balkán a okolí Moldavska). V 1. století našeho letopočtu začali Sarmati ve spojení s germánskými kmeny narušovat území římské říše. Ve 3. století našeho letopočtu bylo jejich dominantní postavení v pontské stepi zlomeno germánskými Góty. V souvislosti s vpády Hunů ve 4. století se mnoho Sarmatů připojilo ke Gótům a jiným germánským kmenům (Vandalům) a usadili se na území západořímské říše. Protože velké části dnešního Ruska, konkrétně území mezi pohořím Ural a řekou Don, byly v 5. století před naším letopočtem ovládány Sarmaty, jsou tyto stepi nazývány také „vlastí Sarmatů“.[4][5]
Sarmati byl nakonec rázně asimilováni (např. slavizováni) a absorbováni proto-slovanskou populací východní Evropy[6]