Stres je obecně nepříznivý stav, vyvolaný působením činitele zvaného stresor. Stres vyvolá stresovou reakci, což je aktivace obranných mechanismů. U rostlin může být stresorem např. zaplavení, nedostatek živin, příliš vysoká ozářenost, nízké teploty a podobně. Často je stres způsoben nedostatkem nebo naopak nadbytkem nějakého potřebného a běžného faktoru (voda, kyslík, světlo…). Stres je běžnou součástí života všech rostlin, mají proto mechanismy, jak se s ním vypořádat. Přisedlost rostlin jim navíc neumožňuje před stresem utéct, proto musí být vybaveny zvláště účinnými obrannými mechanismy a schopností regenerace, která vyplývá z totipotence rostlinných buněk.
Adaptací (postupným přivykáním) lze zvýšit odolnost rostliny vůči stresoru. Obecně platí, že čím pozvolnější adaptace, tím lépe.
Se značným stresem se musejí potýkat rostliny, přenesené z podmínek in vitro do podmínek ex vitro. Největší ohrožení pro tyto rostliny představuje nedostatek vody (z důvodu vysoké vzdušné vlhkosti – takřka stoprocentní – v systému in vitro nemají pořádně vyvinuté zavírání průduchů, mají slabou kutikulu a voskovou vrstvu) a infekce patogenem. U rostlin takto přenesených musí být aklimatizace zvláště pozvolná.
Reakci na stres lze rozdělit do těchto fází:
- poplachová – rostlina za pomoci svých receptorů (např. fotosenzory) zjistila přítomnost stresoru
- restituční – aktivace obranných mechanismů
- rezistenční – rostlina přežívá za pomoci obranných mechanismů
- přežití nebo smrt z vyčerpání