The Book of Taliesyn | ||||
---|---|---|---|---|
Interpret | Deep Purple | |||
Druh alba | Studiové album | |||
Vydáno | 1969 | |||
Nahráno | srpen 1968 | |||
Žánr | Rock | |||
Délka | 65:19 | |||
Jazyk | angličtina | |||
Vydavatelství | Harvest Records (UK) Tetragrammaton (US) | |||
Producent | Derek Lawrence | |||
Profesionální kritika | ||||
Deep Purple chronologicky | ||||
| ||||
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
The Book of Taliesyn je druhé studiové album anglické skupiny Deep Purple. Deska pokračuje v cestě začaté jeho předchůdcem Shades of Deep Purple. Ještě pořád můžeme hovořit o desce vycházející z bigbítu 60. let. K pozdějším hardrockovým expresům se kapela posunula jen o malý krok. K výrazným titulům na albu patří skladba „Kentucky Woman“, převzatá z repertoáru Neila Diamonda. Je klasickým případem momentálního vývoje kapely, kdy se pod klenoucí a výraznou melodií objevuje už moderně vyrovnaná hardrocková rytmika.
Svým druhým albem pokračovali Deep Purple v kolejích, které razila jejich debutová deska, a které připomínají tehdejší hit americké skupiny Vanilla Fudge „You Keep Me Hanging On“. Ačkoli jejich vlastní písně byly nápadité a některé by se daly označit až za provokativní, stále ještě nedosahovaly úspěchů převzatých věcí. To potvrzuje také nejoblíbenější píseň z tohoto alba, coververze „Kentucky Woman“ od Neila Diamonda, jež se dostala do první pětadvacítky hitparády Top 40. I zde se objevuje jedna předělávka skladby Beatles, tentokrát se jedná o „We Can Work It Out“, která se jakoby zničehonic objevuje po Blackmorově rockovém jamu s názvem „Exposition“. Tato deska vyšla v době vrcholící psychedelické vlny, Deep Purple však budí dojem, že se k ní úmyslně stavěli zády a inspiraci hledali, jak sami tvrdí v úvodní písni, u Taliesina, básníka ze dvora krále Artuše na hradě Kamelot. Tuto „antipsychedelickou koncepci“ podtrhují jak oba závěrečné rockové hymny „The Anthem“ a „River Deep, Mountain High“, tak i kreslený obal alba od Johna Vernona.