The Velvet Underground

The Velvet Underground
The Velvet Underground a Nico v roce 1966. Ve směru hodinových ručiček zleva nahoře: Lou Reed, Sterling Morrison, John Cale, Moe Tucker a Nico.
Základní informace
Jinak zvaný/á	The Warlocks, The Falling Spikes
Původ	New York, USA
Žánry	Art rock[2] protopunk[1] experimentální rock[3]
Aktivní roky	1965–1973 1990 1992–1993 1996
Vydavatel	Verve Atlantic Polydor MGM Mercury Cotillion
Příbuzná témata	The Primitives, Theatre of Eternal Music, Nico, Andy Warhol, Steve Sesnick
Významná díla	The Velvet Underground and Nico Sweet Jane I'm Waiting for the Man
Ocenění	Rock and Roll Hall of Fame (1996) Síň slávy Grammy (2007) Cena Grammy za celoživotní dílo (2017)
Dřívější členové
Klasická sestava Lou Reed John Cale Sterling Morrison Maureen Tucker Ostatní členové Doug Yule Angus MacLise Walter Powers Willie Alexander
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

The Velvet Underground [ðə ˈvelvət ˌʌndɚgraʊnd]IPA byla americká rocková skupina, založená v New Yorku v roce 1965; existovala jen do roku 1973. Původními členy byli Lou Reed (zpěv, kytara, harmonika) a John Cale (klávesy, viola, baskytara, zpěv), Sterling Morrison (kytara, baskytara) a Angus MacLise (bicí). Posledního jmenovaného ještě ve stejný rok vystřídala bubenice Maureen Tucker. Přestože skupina neměla prakticky žádný komerční úspěch, je označována za jednu z nejdůležitějších a nejvlivnějších skupin šedesátých let.^[4][5] To potvrdil i hudební teoretik Brian Eno, když řekl, že si v době vydání jejich první album koupilo jen několik tisíc lidí, ale skoro každý z nich pak založil vlastní skupinu.^[5][6][7] V počátcích skupiny byl jejich manažerem Andy Warhol, a skupina tak často vystupovala v jeho The Factory a jako součást jeho Exploding Plastic Inevitable.^[5]

Jejich první album The Velvet Underground & Nico vyšlo počátkem roku 1967 a spolupracovali na něm s německou zpěvačkou, herečkou a modelkou Nico. V žebříčku sta největších umělců všech dob časopisu Rolling Stone se skupina umístila na 19. místě.^[8] V žebříčku pěti set nejlepších alb všech dob se umístila jejich první čtyři alba. Skupina v původní sestavě vydala ještě jedno album, poté byl John Cale vyhozen. Na jeho místo nastoupil Doug Yule, který se skupinou hrál až do jejího rozpadu v roce 1973. The Velvet Underground vydali bez Calea další dvě alba, načež v roce 1970 odešel i Lou Reed. Skupinu nadále vedl Yule, který s ní vydal ještě jedno album, na kterém se však neobjevil žádný z původních členů. The Velvet Undreground v klasické sestavě se znovu sešli v roce 1990, avšak pouze pro jeden benefiční koncert, a znovu v roce 1993 pro evropské turné, při němž se jednou zastavili i v Praze. Plány na americké turné zkrachovaly. V roce 1995 zemřel Sterling Morrison, čímž zanikla šance skupinu obnovit v jejím klasickém složení. V roce 1996 byli The Velvet Underground uvedeni do Rock and Roll Hall of Fame. Úvodní slovo ceremoniálu přednesla Patti Smith.^[9]