Tony Roche | |
---|---|
![]() Tony Roche v lednu 1969 | |
Stát | ![]() |
Datum narození | 17. května 1945 (79 let) |
Místo narození | Wagga Wagga, NSW, Austrálie |
Bydliště | Turramurra, NSW, Austrálie |
Výška | 177 cm |
Hmotnost | 79 kg |
Profesionál od | 1968 (amatér od 1963) |
Ukončení kariéry | 1979 |
Držení rakety | levou rukou;bekhend jednoruč |
Výdělek | 529 199 USD |
Síň slávy | 1986 (odkaz) |
Dvouhra | |
Poměr zápasů | 328–143 |
Tituly | 26 (9 Open éra) |
Nejvyšší umístění | 8. místo (16. listopadu 1975) 2. místo (1969, Lance Tingay) |
Dvouhra na Grand Slamu | |
Australian Open | semifinále (1965, 1967, 1969, 1975) |
French Open | vítěz (1966) |
Wimbledon | finále (1968) |
US Open | finále (1969, 1970) |
Čtyřhra | |
Poměr zápasů | 213–96 |
Tituly | 27 (18 Open éra) |
Nejvyšší umístění | 12. místo (30. srpna 1977) 1. místo (1965) |
Čtyřhra na Grand Slamu | |
Australian Open | vítěz (1965, 1967, 1971, 1976, 1977) |
French Open | vítěz (1967, 1969) |
Wimbledon | vítěz (1965, 1968, 1969, 1970, 1974) |
US Open | vítěz (1967) |
Smíšená čtyřhra na Grand Slamu | |
Australian Open | vítěz (1966) |
Wimbledon | vítěz (1966) |
Týmové soutěže | |
Davis Cup | vítěz (1965, 1966, 1967, 1977) |
Údaje v infoboxu aktualizovány dne září 2013 Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Anthony „Tony“ Dalton Roche (* 17. května 1945 Wagga Wagga, Nový Jižní Wales) je australský tenisový trenér a bývalý profesionální tenista, který aktivní sportovní dráhu ukončil v roce 1979. Ve své kariéře vyhrál dvacet šest turnajů ve dvouhře, z toho devět v rámci otevřené éry, během níž také získal osmnáct titulů ve čtyřhře.
Představuje nejmladšího člena z generace „velkých“ Australanů, který vynikal útočným stylem hry s kvalitním bekhendovým volejem.[1]
Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v listopadu 1975 na 8. místě a ve čtyřhře pak v srpnu 1977 na 12. místě. Před zavedením světové klasifikace byl jako amatér ve dvouhře hodnocen nejlépe v sezóně 1969, kdy mu patřila 2. příčka (Lance Tingay) a roku 1965 figuroval ve čtyřhře na 1. příčce.
Na nejvyšší grandslamové úrovni vyhrál dvouhru antukového Roland Garros 1966 a po boku Newcomba získal jedenáct z dvanácti titulů v mužském deblu. Navíc dosáhl na dvě trofeje ve smíšené čtyřhře, a to na Australian Championships 1966 a ve Wimbledonu 1976.
V australském daviscupovém týmu debutoval v roce 1964 montréalským čtvrtfinále Americké zóny proti Kanadě, v němž dopomohl k výsledku 5:0 výhrami ve čtvrté dvouhře a spolu s Emersonem i ve čtyřhře. V soutěži nastoupil ke dvanácti mezistátním utkáním s bilancí 7–3 ve dvouhře a 7–2 ve čtyřhře. S australským družstvem získal Davis Cup v letech 1965, 1966, 1967 a 1977, když vždy nastoupil do světového finále. V závěru září 1975 odehrál na Štvanici mezipásmové semifinále proti Československu. V páteční dvouhře nestačil na Hřebce po pětisetovém průběhu 6–3, 6–4, 1–6, 3–6, 3–6 a v neděli podlehl Kodešovi 3–6, 1–6 a 4–6. Australané tak vypadli 1:3 na zápasy a Československo poprvé v historii postoupilo do světového finále.
V roce 1986 byl se svým deblovým spoluhráčem Johnem Newcombem přijat do Mezinárodní tenisové síně slávy.[2]