Tradice

Tradice je antropologický, religionistický a sociologický pojem, který se snaží vystihnout skutečnost, že společenské instituce, způsoby myšlení a formy lidské zkušenosti jsou odevzdávané z generace na generaci, a tedy existují dřív, než se člověk narodí. Přesto, že jsou tedy kulturně specifické, společnost od společnosti se liší, mají, jak popsali Peter Berger s Thomasem Luckmannem, povahu objektivní skutečnosti.^[1] V tomto smyslu mají všechny společnosti na světě své tradice a v tomto smyslu se pojem tradice velmi blíží pojmu kultury. Vždy je ale v případě tradice třeba pracovat s tímto generačním přenosem. Například sociolog Edward Shils vymezuje přenosem přes tři generace tradici vůči módě. Móda také poskytuje vzorce pro jednání a odívání, ale nemá trvalost mezigeneračního přenosu.^[2] Tento přenos je zachycen již v latinském slově tradere, což znamená, předávat nebo podřizovat se.^[3]

Navzdory skutečnosti, že tradice váže celé společnosti s předchozími a následujícími generacemi, neuzavírá je v neměnnosti a konzervatismu. Ve srovnání s laickými předpoklady je totiž proměnlivá. Symbolické zdroje, které tradici utváří, jsou zdroje pro sociální mobilizaci. Jsou silně politické. V každé společnosti a kultuře jsou předmětem rozsáhlého vyjednávání a sporů. To je dobře vidět v dynamice orálních, čistě nepsaných tradic, jak ukázal například britský antropolog Jack Goody.^[4]

Přenos tradice je úzce spojen s pamětí. Každý symbolický zdroj musí být nesen médiem. Tím může být nějaký typ textu (vyrytý do kamene, hlíny, napsaný na pergameni, tištěný tiskem nebo existující elektronicky atd.), nějaký typ obrazu (malovaný na plátně, nebo na zdi, atd.), nebo jakýkoliv druh artefaktu (od architektury, po pracovní nástroje). Nosičem tradice je i lidské tělo s jeho návyky (technologie těla) a dovednostmi.^[4]