Virus

Viry
Opičí polyomavirus SV40
Vědecká klasifikace
(nezařazeno)	Nebuněčné organismy (Acytota[1][2] syn. Aphanobionta[3]), dříve říše Podbuněční (Subcellulata)
(nezařazeno)	Viry (Vira syn. Virae)[3]
skupiny
I. – dsDNA viry II. – ssDNA viry III. – dsRNA viry IV. – ssRNA viry s pozitivní polaritou V. – ssRNA viry s negativní polaritou VI. – ssRNA viry s reverzní transkriptázou VII. – dsDNA viry s reverzní transkriptázou mimo skupiny: viroidy satelitní nukleové kyseliny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Virus (z lat. „virus“ – jed) je drobný vnitrobuněčný cizopasník^{[pozn. 1]} nacházející se na pomezí mezi živým a neživým. Patří mezi tzv. nebuněčné organismy a svou stavbou se od buněk dramaticky liší. „Tělo“ virů je tvořeno tzv. virovou částicí, která je složena především z bílkovin a nukleových kyselin. Pro viry je charakteristické, že nerostou, nedělí se a ani nejsou schopné vyrábět (bez cizí pomoci) energii či vytvářet vlastní bílkoviny. Obvykle jsou také mnohem menší než třeba bakteriální buňky (nemluvě o lidských buňkách),^[4] ale existují výjimky: největším známým virem je Pithovirus veliký 1,5 mikrometru.

Ty nejprimitivnější viry obsahují pouze svoji genetickou informaci ve formě DNA nebo RNA, které jsou uloženy v kapsidě.^{[pozn. 2]} Ty složitější mohou navíc na povrchu obsahovat obalovou membránu pocházející z napadené buňky. V kapsidě mnohých virů mohou také být různé enzymy (s různou funkcí).

Je oficiálně popsáno a klasifikováno přes 14 600 druhů virů.^[6] Dosud neznámých virů může být několikanásobně více – podle odhadů jen savci hostí statisíce druhů virů.^[7] V oceánech bylo v roce 2019 molekulární analýzou viromů identifikováno téměř 200 000 různých populací virů.^[8] Viry hrají důležitou roli v přírodních systémech.^[9] Jako parazité napadají buňky organismů všech domén, od prokaryotních archeí a bakterií, přes jednobuněčné protisty až po mnohobuněčné organismy – houby, rostliny a živočichy. Napadá-li virus bakterie, nazývá se bakteriofág, napadá-li sinice, nazývá se cyanofág. Virus napadající jiné viry se nazývá virofág (Zjištění, že i viry mohou být infikovány jinými, menšími viry, souvisí s objevem gigantických virů^[10]). K nejznámějším virům patří HIV, HPV, virus Marburg, ebola či koronavirus SARS-CoV-2.

Mnohé viry parazitující v buňkách svého hostitele (člověka, ale i jiného živočicha, houby či rostliny) mu mohou způsobovat různě závažná onemocnění, tzv. virózy. Léčivými přípravky účinkujícími proti virům jsou antivirotika. Žádné virové onemocnění nelze léčit antibiotiky. Důvodem podávání antibiotik u těchto onemocnění je předcházení následných takzvaných „superinfekcí“, tedy infekcí způsobených bakteriemi, které s odstupem několika dní napadnou organismus oslabený předchozím virovým onemocněním.

Chybná citace: Nalezena značka <ref> pro skupinu „pozn.“, ale neexistuje příslušná značka <references group="pozn."/>