255 616
| Johann Carl Friedrich Gauss | |
|---|---|
 Portrét Johanna Carla Friedricha Gausse | |
| Citát | |
| „Matematika je královnou vědy a teorie čísel je královnou matematiky.“ |
Carl Friedrich Gauss celým jménem Johann Carl Friedrich Gauss[pozn. 1] (německy Gauß 
[kaʁl ˈfʁiːdʁɪç ˈɡaʊs]IPA, latinsky Carolus Fridericus Gavss; 30. dubna 1777, Braunschweig – 23. února 1855, Göttingen) byl slavný německý matematik a fyzik. Zabýval se mimo jiné geometrií, matematickou analýzou, teorií čísel, astronomií, elektrostatikou, geodézií a optikou. Silně ovlivnil většinu z těchto oborů vědění.[2]
Byl ředitelem hvězdárny v Göttingenu a profesorem astronomie na tamní univerzitě od roku 1807 až do své smrti v roce 1855.[3][4] Gauss byl nápomocen při popisu Ceres a její identifikace jako planetky.[5] Jeho práce o pohybu planetek vedla k zavedení metody nejmenších čtverců, kterou objevil ještě předtím, než ji publikoval Adrien-Marie Legendre.[6] Gauss byl jedním z prvních, kdo studovali neeuklidovskou geometrii, a také vymyslel tento termín.[7][8]
Kromě čisté matematiky se jeho aktivity rozšířily i do aplikovaných oborů, byl například pověřen vyměřováním Hannoverského království, přičemž vynalezl heliotrop;.[9] jako jeden z prvních vynalezl elektromagnetickou telegrafii;[10] byl vynálezcem magnetometru[11]. inicioval celosvětovou síť stanic pro studium zemského magnetismu.
Mezi jeho stěžejní díla patří spis Disquisitiones Arithmeticae, který napsal již ve věku 21 let (1798; publikován však byl ale až v roce 1801). Tato práce patří ke základům teorie čísel jakožto matematické disciplíny. Někteří z jeho studentů se stali vlivnými matematiky, jako Richard Dedekind a Bernhard Riemann.
Gaussovu vědeckou činnost lze kromě čisté matematiky zhruba rozdělit do tří období: v prvních dvou desetiletích 19. století byla hlavní pozornost věnována astronomii, ve třetím desetiletí geodézii a ve čtvrtém desetiletí fyzice, zejména magnetismu.
- ↑ Dunnington 2004, s. 18.
- ↑ DUNNINGTON, G. Waldo. The Sesquicentennial of the Birth of Gauss. S. 402–414. The Scientific Monthly [online]. Květen 1927 [cit. 29.července 2005]. S. 402–414. Dostupné v archivu pořízeném dne 26-02-2008.
- ↑ DUNNINGTON, G. Waldo. Carl Friedrich Gauss: Titan of Science. [s.l.]: The Mathematical Association of America, 2004. Dostupné online. ISBN 978-0-88385-547-8. OCLC 53933110 S. 85-87.
- ↑ ÖFFENTLICHKEITSARBEIT, Georg-August-Universität Göttingen-. Historic Observatory - Georg-August-University Göttingen. Georg-August Universität Göttingen [online]. [cit. 2025-01-26]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ TEETS, Donald; WHITEHEAD, Karen. The discovery of Ceres. How Gauss became famous. Mathematics Magazine. 1965, s. 83–91. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 3 April 2023.
- ↑ PLACKETT, R.L. The discovery of the method of least squares. Biometrika. 1972, s. 239–251. Dostupné online. doi:10.2307/2334569. JSTOR 2334569.
- ↑ WINGER, R. M. Gauss and non-Euclidean geometry. Bulletin of the American Mathematical Society. 1925, s. 356–358. Dostupné online. ISSN 0002-9904. doi:10.1090/S0002-9904-1925-04054-9.
- ↑ BONOLA, Roberto. Non-Euclidean Geometry: A Critical and Historical Study of its Development. [s.l.]: The Open Court Publishing Company, 1912. Dostupné online. S. 64–67. (anglicky)
- ↑ DODD, A.; SMITH, A. The Heliotrope, a New Instrument. The Gentleman's Magazine. 1822, s. 358. Dostupné online.
- ↑ MARTÍN-RODRÍGUEZ, Fernando; BARRIO GARCÍA, Gonzalo; ÁLVAREZ LIRES, María. 2010 Second Region 8 IEEE Conference on the History of Communications. [s.l.]: [s.n.], 2010. ISBN 978-1-4244-7450-9. doi:10.1109/HISTELCON.2010.5735309. S2CID 2359293. Kapitola Technological archaeology: Technical description of the Gauss-Weber telegraph, s. 1–4.
- ↑ Chybná citace: Chyba v tagu
<ref>; citaci označenéruklnení určen žádný text
Chybná citace: Nalezena značka <ref> pro skupinu „pozn.“, ale neexistuje příslušná značka <references group="pozn."/>