Our website is made possible by displaying online advertisements to our visitors.
Please consider supporting us by disabling your ad blocker.

Responsive image


Autofagie

Autofagie. (A) Schéma klasické autofagie, při níž se membrána vznikajícího autofagozómu obklopí degradovanou strukturu a následně se spojí (fúzuje) s lysozómem. (B) Mikrofotografie řezu buňky na elektronovém mikroskopu, AP = autofagozómy, AL = autolysozómy. (C) Fluorescenčně značené autofagozómy v myších jaterních buňkách.

Autofagie (z řec. αὐτόφαγος („autóphagos“) – sám sebe jíst[1]) je buněčný proces, při kterém jsou vnitrobuněčné makromolekulární struktury nebo celé organely rozkládány (degradovány) pomocí lysozómu, či u rostlin pomocí vakuoly.[1][2][3] V určité formě se pravděpodobně vyskytuje u většiny eukaryotických organizmů s možnou výjimkou některých primitivních prvoků.[1] Je to jeden z mechanizmů udržení buněčné homeostázy (stálost vnitřního prostředí). Umožňuje buňce recyklovat staré buněčné komponenty či nefunkční proteiny a představuje nouzový zdroj energie ve stresových podmínkách. V imunitním systému se dále autofagie podílí na boji proti patogenním mikroorganismům vstupujícím do buněk a prezentaci antigenů na buněčném povrchu.[2]

  1. a b c HUGHES, Timothy; RUSTEN, Tor Erik. Origin and Evolution of Self-Consumption: Autophagy. [s.l.]: Landes Bioscience Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b FENG, Yuchen; HE, Ding; YAO, Zhiyuan. The machinery of macroautophagy. Cell Research. 2014-01, roč. 24, čís. 1, s. 24–41. Dostupné online [cit. 2020-12-09]. ISSN 1001-0602. doi:10.1038/cr.2013.168. PMID 24366339. (anglicky) 
  3. YANG, Zhifen; KLIONSKY, Daniel J. An Overview of the Molecular Mechanism of Autophagy. Příprava vydání Beth Levine, Tamotsu Yoshimori, Vojo Deretic. Svazek 335. Berlin, Heidelberg: Springer Berlin Heidelberg Dostupné online. ISBN 978-3-642-00301-1, ISBN 978-3-642-00302-8. doi:10.1007/978-3-642-00302-8_1. S. 1–32. DOI: 10.1007/978-3-642-00302-8_1. 

Previous Page Next Page