Our website is made possible by displaying online advertisements to our visitors.
Please consider supporting us by disabling your ad blocker.
Imidazol
| Imidazol | |
|---|---|
 Strukturní vzorec | |
 Model molekuly | |
| Obecné | |
| Systematický název | 1H-imidazol |
| Triviální název | glyoxalin |
| Ostatní názvy | 1,3-diazol, 1,3-diazacyklopenta-2,4-dien |
| Sumární vzorec | C3H4N2 |
| Identifikace | |
| Registrační číslo CAS | 288-32-4 |
| Vlastnosti | |
| Molární hmotnost | 68,077 g/mol |
| Disociační konstanta pKa | 14,5 (pro imidazol), 7,05 (pro konjugovanou kyselinu)[1] |
| Bezpečnost | |
 GHS05  GHS07  GHS08 Nebezpečí[2] | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Imidazol je dusíkatá aromatická heterocyklická sloučenina, klasifikována jako alkaloid. Imidazol je bílá nebo průhledná látka, která je rozpustná ve vodě, ve které vytváří mírně zásaditý roztok. Imidazol je základní sloučenina, ze které je odvozena třída sloučenin nazývaných imidazoly; tyto sloučeniny mají stejnou základní kruhovou strukturu, liší se však substituenty. Kruhový systém imidazolu je součástí důležitých biologických stavebních bloků, například aminokyseliny histidinu a příbuzného hormonu histaminu. Imidazol může sloužit jako zásada nebo slabá kyselina. Imidazolový kruh je obsažen v řadě léčiv, například antimykotikách a v nitroimidazolu.[3][4][5][6][7]
Název sloučeniny vymyslel německý chemik Arthur Rudolf Hantzsch (1857–1935).[8]
- ↑ WALBA, HAROLD; ISENSEE, ROBERT W. Acidity Constants of Some Arylimidazoles and Their Cations. The Journal of Organic Chemistry. Roč. 26, čís. 8, s. 2789–2791. Dostupné online. DOI 10.1021/jo01066a039.
- ↑ a b Imidazole. pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. PubChem [cit. 2021-05-23]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Alan R. Katritzky; Rees. Comprehensive Heterocyclic Chemistry. Vol. 5, p.469-498, (1984).
- ↑ Grimmett, M. Ross. Imidazole and Benzimidazole Synthesis. Academic Press, (1997).
- ↑ Brown, E.G. Ring Nitrogen and Key Biomolecules. Kluwer Academic Press, (1998).
- ↑ Pozharskii, A.F, et al. Heterocycles in Life and Society. John Wiley & Sons, (1997).
- ↑ Heterocyclic Chemistry TL Gilchrist, The Bath press 1985 ISBN 0-582-01421-2
- ↑ HANTZSCH, A.; WEBER, J. H. Ueber Verbindungen des Thiazols (Pyridins der Thiophenreihe). Berichte der deutschen chemischen Gesellschaft. 1887-07, roč. 20, čís. 2, s. 3118–3132. Dostupné online [cit. 2022-01-27]. ISSN 0365-9496. DOI 10.1002/cber.188702002200.
Previous Page Next Page
