Our website is made possible by displaying online advertisements to our visitors.
Please consider supporting us by disabling your ad blocker.

Responsive image


Mandala

Malovaná tibetská „Mandala pěti božstev“, 17. století

Mandala (v písmu dévanágarí मण्डल; v sanskrtu znamená kruh) je v indických náboženstvích obrazcem symbolizujícím vesmír, užívaným při rituálech a meditacích. V západní kultuře pak často také označuje různé kruhové obrazce, jež jsou využívány v jungiánské psychoanalýze jako diagnostický nástroj, arteterapii, pro relaxaci či v různých esoterických a okultních hnutích – často jsou v takovém případě užívány symbolické obrazce jež nevychází z indických mandal a neodpovídají jim smyslem ani účelem.

Do indických mandal člověk při rituálu či meditaci proniká, spatřuje božstvo a stává se součástí mandaly – kosmu. Mandaly jsou užívány především v hinduistické tantře a vadžrajáně, zvané také tibetský či tantrický buddhismus, jedná se o takzvané tibetské mandaly, z kterého proniklo užívání mandal také do Číny a Japonska. Nejasný je vztah k jantrám, které jsou často menší a užívané spíše v hinduismu – ne však výhradně. Ačkoliv jsou nejznámější mandaly kruhové nebo tvořené čtvercem vepsaným do kruhu, mohou být také prostě čtvercové, trojúhelníkovité, polokruhové nebo kosočtvercové – tedy ve tvaru jóni. Jsou vytvářeny z různých materiálů: barevných prášků, drahokamů, plodů ovoce, listů nebo různých vonných látek. Vznikají pro různé slavnostní příležitosti (vrata) a především pro potřeby tantrického zasvěcení (dikša), v kterém je mandala centrálním prvkem, nebo také jako prostředek získání magických sil (siddhi) Mohou také sloužit jako zobrazení panteonu božstev určité tradice či školy a jeho vnitřní hierarchie.[1][2] V Japonsku jsou mandaly užívány jako zobrazení ráje buddhistické školy Čisté země či jako zobrazení šintoistických kami a svatyň.[3]

Do západní kultury se mandaly rozšířilo především v souvislosti s psychoanalýzou C. G. Junga a esoterickým hnutím New Age. Jung mandaly interpretoval jako symboly universálního archetypu bytostného Já a v tomto duchu shledával tento symbol jako existující ve všech kulturách a ve všech časech. Mezi obrazce, které jsou k mandalám přirovnávány, patří například pískové kresby domorodých Američanů,[2] nebo křesťanská rozetová okna, labyrinty, barokní kopule[4] a to i přesto, že někteří křesťanští duchovní toto označení pro křesťanské kruhové ornamenty odmítají.[5]

  1. BÜHNEMANN, Gudrun. Mandalas and Yantras in the Hindu Tradition. [s.l.]: D.K. Printworld, 2007. ISBN 978-8124603987. S. 13–19. 
  2. a b Mandala [online]. Encyclopaedia Britannica [cit. 2020-01-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. TANABE, Willa Jane. Review of Japanese Mandalas: Representations of Sacred Geography. Japanese Journal of Religious Studies. 2001, roč. 28, čís. 1/2, s. 186–188. Dostupné online [cit. 2020-02-24]. ISSN 0304-1042. 
  4. GAUDINGOVÁ, Madonna. Mandaly od A do Z. [s.l.]: Metafora, 2012. 400 s. ISBN 978-80-7359-322-3. 
  5. Křesťanské mandaly? (odpověď na otázku) - P. Vojtěch Kodet ThD. O.Carm. www.vojtechkodet.cz [online]. [cit. 2018-04-29]. Dostupné online. 

Previous Page Next Page






Mandala AF مندالة Arabic মণ্ডল AS Mandala AZ Мандала BE Мандала Bulgarian Mandala BJN মণ্ডল Bengali/Bangla དཀྱིལ་འཁོར། BO Mandala Catalan

Responsive image

Responsive image